Nejkrásnější hádanka

Jan Dolanský se snaží co to jde, ještě tak charismaticky působí Ladislav Potměšil, ale tím výčet plusů asi i končí. Zbytek zajímavých hlasů bohužel obstarávají dabéři. Asi nebylo tolik peněž aby se ve filmu i ukázal třeba takový Ota Jirák, když už půjčil jedné z postav svůj hlas. Děj je natahovaná žvýkačka a po asi 50 minutách začíná připomínat nekonečné kolo. Člověk začíná pomalu přemýšlet jak tohle může dopadnout. Nakonec je hádanka vyřešena, posledních 10 minut se udá vše podstatné co se udát mělo. Všichni jsou š'ťastní. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. (02.01.2010)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)

Jakožto milovnice pohádek jsem se zvedala od monitoru značně neuspokojená a musela jsem si spravit chuť Studentskou pečetí (celou samozřejmě). Když jsem si ale přečetla, že někdo na tom dokonce byl se školou v multiplexu, na tváři se mi objevil lehce sarkatistický úsměv a hned mě hřálo mých 0 utracených Kč. Už odmala miluju pohádky a vybavuju si nikdy nekončící nedělní bitky, kdy jsem musela jít po obědě povinně spát, i když zrovna na Jedničce začínala pohádka. Jestli budu totéž praktikovat se svými dětmi a oni se mnou budou zápasit stejně jako já se svými rodiči, klidně je nechám, aby si tuto pohádku "užily" a sama si dám dvacet. Tohle je totiž dost podprůměrná pohádka i pro menší děti, ale to se dá zjistit až po jejím zhlédnutí..:P (A to musím ještě dodat, že se mi jako malé Troškova tvorba líbila). Většina televizních studiových pohádek je mnohem lepší, což je smutné, pokud si ještě uvědomíme, že tato šla do kinodistribuce! Docela mě zarazily dva z atributů filmu pro dospělé (nevěra a sexuální podtext). Proč Matěj neustále mluví o své milované Majdalence, ale s chutí se hubičkuje s princeznou? A za druhé - musím souhlasit s jankem85, obzvlášť jedna hádanka mi připadala na pohádku vážně přisprostlá ("Čím je to větší, tím spíš se protáhne i malinkaou dírkou"). Jako jediné můžu pochválit fešnou princeznu a hezké barevné kostýmy. Loupežníci byli trapní, příběh rozháraný, počet předabovaných herců obrovský (přes 10) - jako kdybychom snad neměli herce s dobrými hlasy, k tomu děsná závěrečná písnička od pana Krkošky zpívaná Vlastou Horváthem + vzhledem k absenci nadpřirozených sil, které jsou většinou u pohádek k dobru, zkuste hádat, kolikrát se na to ještě podívám. Opravdu těžká hádanka. (02.03.2009)

VYKRADENÍ SAMA SEBE. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dočkám právě u Zdeňka Trošky, ale stalo se... Pohádky jako "Z pekla štěstí" nebo "Princezna ze mlejna" jsou cítit téměř z každého druhého záběru, což může v nejednom vnímavějším divákovi vyvolat otázku, zda nebyla "Nejkrásnější hádanka" pouhou přípravou na třetí výpravu za Honzou a Markytkou. Tento pohádkový mišmaš však nemá s kvalitou výše zmiňovaných filmů vůbec nic společného a jediné, co na něm stojí za zmínku, je Jan Dolanský. Mizerný zážitek z hloupých postav, zbytečně překombinovaného děje a nevtipných sekvencí ještě prohlubuje mizerná práce střihače. Některé scény na sebe vůbec nenavazují, jiné zase působí, jako by byly omylem rozděleny v polovině. Že by se spěchalo, aby bylo vše hotové v daném termínu? Nu, vypadá to tak... (29.05.2011)

Zdeňka Trošku tentokrát beru na milost, i přes tu až příliš malebnou kameru a zcela nevyužité schopnosti Jana Dolanského. Jedinou závažnou, zato ovšem téměř smrtící chybou je scénář. Zjevně ho sice nenapsal člověk po lobotomii mozku, ve skutečnosti ale příběh nikam nespěje a chybí mu dějový oblouk. Troška je totiž poměrně schopný režisér, ale už od konce osmdesátých let zoufale špatný vypravěč. (30.12.2008)