Šťastný smolař

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)

Koho překvapí Kdokolivův (Trojanům) původ a kdo uzdraví principálovu matku? Přes všechen pokus o poetiku ala Dům U Zlatého úsvitu se vytrácí pohádkovost. Natahované pasáže s jízdou na motocyklu sice přinesou pokus o vtip (např. uklouznutí na guláši u Szegedu...), ale celkově jsem prostě tradicionalista a vzdávám hold 12 měsíčkům. Závěrečná smršť vtipů (lhát se má jeden den v roce, nebo 13 v kostkách) spíš dokresluje celkový zmar. Hvězdičky za herecky výborného Cíla a Trojana a za velmi dobrý výchozí motiv kominíka smolaře. (25.12.2012)

Tohle je taková ne úplně typická pohádka, která se za sebe vůbec nemusí stydět. Nevím, jak ji posoudí děti, ale za sebe jsem byla ráda za každou scénu, za každou větu, potěšilo mě to moc. Herecká plejáda, příběh, scenérie, pro mě bez chyby. Pro šťouraly, kterým se něco nezdá, bych měla radu- natočte něco pohádkového a zajímavého. (30.12.2012)

Tak Jiří Strach pro mě už přestává být zárukou alespoň trochu dobré podívané, ach jo. Přitom na Šťastného smolaře jsem se celkem těšil, neboť nástřel příběhu vypadal více než lákavě. Měl se ho ale zřejmě chopit lepší scenárista. Marek Epstein nebyl tentokrát schopný napsat dobrý vtip (laciný humor typu návštěvy u kováře, "druhé rakvičky" nebo šlápnutí do... si může opravdu nechat) ani sympatickou postavu (lháře zachránil pouze Ivan Trojan), zcela mu chyběly nápady (přitom spojení postav notorického lháře a chorobného smolaře slibovalo tolik srandy), používal ty nejvousatější možné situace a repliky ("Jsem v nebi? Ty nejsi anděl?") a jen jednou za čas se zmohl na jakousi "hlášku", která byla opět trapná. Pokud jde o herce, hlavní hrdina byl naprosto nemožný, jeho milá nedostala příležitost ani zazářit ani pohasnout, ostatní vidění členové Strachova oblíbeného ansámblu (chyběl jen Viktor Preiss) získali většinou mizerné štěky. Druhý Anděl páně se nekoná, režisér a hlavně scenárista měli při tvorbě buď pořádnou smůlu, nebo to prostě odflákli.__P.S. Narážka na plzeňská práva? V pohádce? Vážně? (25.12.2012)

Strach se umí svým režisérským vedením povznést nad tuzemskou pohádkovou tvorbu - o čemž svědčí oba Andělé páně - a i když jsem ohodnotil Šťastného smolaře "průměrnými" třemi hvězdičkami, rozhodně se jedná o povedenější kousek v rámci svého žánru. V jistých momentech jde o nadmíru originální pohádkový příběh, u něhož mě maličko zamrzelo, že tvůrci nevložili více humorných vložek pramenících z Filipovy smůly. Moderní elementy v podobě motorkové road-movie nebo středověkého kasina nebyly špatné, ale ani nijak nenadchly. Filip Cíl i Ivan Trojan jsou sympaťáci, zatímco Jiřímu Dvořákovi sluší spíše "zmetek pekelný". Martina Zábranská mi přišla nevýrazná a Jiřina Bohdalová spíše jen tak do počtu. Naše bývalá první dáma, Dagmar Havlová, vnesla do filmu noblesu, zatímco malinká rolička pro Simonu Babčákovou mě velmi pobavila. Ve výsledku jde o příběhově neotřelou pohádku, která mohla být možná vtipnější, ale i přesto se pevně drží nad průměrem. (29.12.2020)