Dopisy z Iwo Jimy

Ano i Japonci jsou myslící lidé plní emocí - strachu, nenávisti, odvahy, kamarádství a rovněž starostlivý otcové a hlavy rodi, stejně jako loajalní vojácin, ale vážně bylo potřeba na ukázání tohoto ta celá úvodní čtyřicetiminutovka filmu, ke všemu podbarvená kýčovitým zvukem piána? Celkově mě dopisy bavili o dost míň než první díl Vlajky naších otců. To proto, že ničím nepřekvapují a jedou v uplně stejných kolejích. (06.01.2009)

Nevýhodou Dopisů je, že je trochu vidět, že z hlediska natáčení byly vedle Vlajek přece jen až druhé do počtu. Nejvíce je to patrné na vkomponování a střihu větších bojových scén, které byly točeny z americké strany a pak prostříhány tak, aby se daly vložit do japonské části. Druhým nedostatkem je relativně slabá dějová linka. Děj sice není prost dobrých silných scén, ale jsou to spíš jednotlivosti. Třetím pak zbytečně dlouhá stopáž. Ale dost kritiky, stále se jedná o dobrý film s jasným protiválečným poselstvím se skvělou atmosférou beznaděje, které pomáhají uzavřené klaustrofobní jeskynní prostory. Oskar za zvukové efekty je zasloužený. A přecejen půjdu na Vlajky. (03.03.2007)

Clint Eastwood je zkušený a vysoce profesionální řemeslník amerických filmových studií a ještě se myslím nestalo, že by mě nějakým filmem vyloženě zklamal, ale ještě se taky nestalo, že by mě nějakým snímkem přivedl do varu. Představuje obvykle sázku na jistotu, je ukázněný, ale většinou i předvídatelný. Neříkám, že Dopisy z Iwo Jimy jsou špatný válečný kousek, jen mám pocit, že z uvedené látky se dalo vytěžit víc. Na tomhle ostrůvku se odehrávaly nejúpornější boje na tichomořském válčišti, kdy síla drtila sílu a urputnost se střetávala s urputností, a na to, jak intenzivní ta bitva byla, jsem toho skutečně vzrušujícího ve filmu příliš neviděl. Překvapivá a filmově chutná byla snad jen scéna popravy dvou japonských zajatců, jinak mě po emocionální stránce Eastwoodův výlet do historie 2. světové války nechal spíš chladným. Celkový dojem: 60 %. (26.10.2008)

Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 (26.12.2008)

Nechápu jak je možné, že tenhle válečný biják od Clinta Eastwooda mi naprosto proletěl pod Radarem. Jedná se o velmi slušnou záležitost z pohledů Korejců, kde Clint krásně ukazuje, že né všichni vojáci byli fanatici císaře, ale našli se zde i lidé, co mají srdce a pociťují strach. Film má slušné válečné scény, kde není nouze o Gore a obsahuje i velmi silné momenty ( Zastřelení psa jedné rodiny, či hromadné obětováňí). 85% (19.09.2017)