Dopisy z Iwo Jimy

Spolehlivá herecká i režisérská legenda Clint Eastwood má sice řemeslo pořád pevně v ruce, ale do téhle závěrečné látky z unikátního dvouprojektu jsem jednoduše nepronikl. Bitva o Iwo Jimu byla jednou z nejkrvavějších kapitol války v Tichomoří. Eastwood vsadil na komplexní náhled, tedy na styl pohled-protihled. Zvlášť z amerických zákopů, zvlášť z těch japonských. Tato druhá verze nepředkládá tolik flashbacků a nerozvíjí tolik charakterů (jako patetické Vlajky). A zatímco Američané přijeli zvítězit (obsazením letiště a tudíž vytvořením letecké základny pro útok na hlavní japonské ostrovy), Japonci tušili, že sem přišli zemřít. Silná myšlenka. Jenže třeba právě k postavám jsem téměř nepronikl. Dál než na tři velmi slušné hvězdy mě to prostě tentokrát nepustí. (05.07.2013)

Dopisy z Iwo Jimy sú pekný film. Japonský pohľad na incident je temnejší, vyzretejší a meditatívnejší než americké Zástavy našich otcov. A hlavne na rozdieľ od nich vnútorne funguje. Veľkolepé akčné scény sú o to pôsobivejšie, že ich je minimum a väčšinou ich sledujeme iba z diaľky, vďaka čomu si film udržiava silne komorný charakter. Sentiment a polopatickosť sú vkusne vyvážené s krásnym vizuálom a minimalizmom hudby Clinta Eastwooda, ktorej dominuje krehký klavírny motív. Poteší tiež náklonnosť tvorcov k Japoncom a v kontraste k tomu v niektorých scénach naopak opovrhovanie americkými vojakmi. Škoda, že rozorvané Zástavy sú natoľko nedôstojným súrodencom Dopisov a toto ambicíozne filmové duo zrážajú na úroveň narýchlo vykvaseného front runnera oscarového ceremoniálu. Dať si s dielom viac práce, mohlo sa zapísať do dejín. (13.03.2007)

Clint Eastwood je zkušený a vysoce profesionální řemeslník amerických filmových studií a ještě se myslím nestalo, že by mě nějakým filmem vyloženě zklamal, ale ještě se taky nestalo, že by mě nějakým snímkem přivedl do varu. Představuje obvykle sázku na jistotu, je ukázněný, ale většinou i předvídatelný. Neříkám, že Dopisy z Iwo Jimy jsou špatný válečný kousek, jen mám pocit, že z uvedené látky se dalo vytěžit víc. Na tomhle ostrůvku se odehrávaly nejúpornější boje na tichomořském válčišti, kdy síla drtila sílu a urputnost se střetávala s urputností, a na to, jak intenzivní ta bitva byla, jsem toho skutečně vzrušujícího ve filmu příliš neviděl. Překvapivá a filmově chutná byla snad jen scéna popravy dvou japonských zajatců, jinak mě po emocionální stránce Eastwoodův výlet do historie 2. světové války nechal spíš chladným. Celkový dojem: 60 %. (26.10.2008)

Scénář: Iris Yamashita .. Dle mého názoru neměl Eastwood točit dva samostatné filmy, protože každý z nich trpí příšerným natahováním a slovní a dějovou vatou, které je nadbytečně moc. Místo toho měl s pomocí zručných scénáristů (které k dispozici měl - vždyť Paul Haggis i William Broyles jsou machři) vytvořit jen jeden pospolitý, po všech stránkách plně funkční válečný film, který by zabránil výše zmíněným neduhům a byl následně ku prospěchu projektu. Anebo celý druhý film přenechat jinému režisérovi, nejlépe Japonskému. ANEBO měl nechat celý projekt natočit Spielberga!! Nemohu popřít, že se Dopisy povedly o chloupek více než Vlajky, ale žádný výrazný zážitek to není. Kromě zvuků, leteckého náletu a postupného potupného sebevraždění ve skličující beznadějné situaci nemá moc co nabídnout. Zvláště jsem si nějak nevšimnul těch dvaceti tisíc (20 000 !) Japonských vojáků, kteří statečně bránili ostrov celý měsíc - podle Eastwoodova vyobrazení poměru sil to byla hrstka chudáků proti stonásobné přesile (a tak trochu tím odporuje masakru mariňáků, který je vidět ve Vlajkách), celá bitva trvala jen pár dnů a přitom se ještě spousta císařských vojáků sama oddělala dle kodexu cti. Ubohé je pak třeba i archaické provedení flashbacků, hudba měla být mnohem pestřejší a bitevních emocí mohlo být mnohem více, resp. mohly být daleko intenzivnější. Takhle mě určité pokusy o ně nechaly výhradně chladným, takřka nezúčastněným pozorovatelem. 55%. (11.03.2007)

Člověk dokud neuvidí, tak neuvěří. Je mi známo, že Japonská kultura a jejich přesvědčení se liší, ale stejně mě scény typu „umřít se ctí a pro svou vlast“ dokážou pořádně rozhodit. Clint Eastwood mě zavedl do života několika vojáků, kteří mi ukázali tu rozpolcenost mezi oddaností ke své vlasti a pudem sebezáchovy. Tenhle pohled na válku je působivější, než plno akčních scén. Jsem emočně rozervaná podobným způsobem jako ti vojáci, kteří spáchali bombovou sebevraždu, dle mého jedna z nejsilnějších scén, kterou jsem kdy viděla. Japoncům patří můj obdiv a jejich jazyk se mi čím dál více líbí, ale stejně je nikdy nepochopím. (18.10.2010)