Dopisy z Iwo Jimy

Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání. (17.01.2008)

Pro mě osobně je tenhle Eastwoodův velmi zajímavý válečný film vítězem Oscarů 2006. Velmi srozumitelně a pečlivě budovaný příběh, skvěle rozpoznatelné postavy, kdy každý okamžik vím, kdo je kdo a o co tam jde a především ten pohled z druhé strany, to je to, co dělá Iwo Jimu tak krásným filmem. Velmi lidský, smutný a opravdový příběh. (13.03.2007)

Clinte, Clinte, tohle se ti teda povedlo. K filmu jsem se dostal až teď (ano pro válečného filmového fandu je to skoro ostuda). Knížku dopisů mám. Smekám před Kurybajashim, to co se pod jeho taktovkou vybudovalo na sopečném ostrově je až neuvěřitelné. Mít Japíci v provozu letiště a více munice a potravin, pro Amíky by bylo dobytí ostrova problém. Sice měli technologickou a početní převahu, ale vysoké ztráty v Tichomoří doma hustě srážely morálku a politikům i generálům dělaly těžkou hlavu. A to byl první úder na Japonsko, první vylodění na Japonské půdě. Vše předtím byly ostrovy a atoly, které byly okupovány. Film je zpracován velmi věrohodně, vymyšlené dějové linie mi nevadí. Eastwood se snažil podat obraz tak jak to asi viděl japonský voják. Osobně si myslím, že i tento japonský (rádoby) pohled je ještě pořád hodně americký. Myslím, že ani Amíci, ani Evropané, dokonce Australáci a Novozélaďáci mentalitu Japonců Nechápali a nepochopili ani za války, natož dnes. Myslím, že těch co nějak pochybovala či měla strach byla jen hrstka. Zbytek byl drilem tvrdě vycvičená armáda, která prostě nepřemýšlela. Jednotlivec v japonské armádě nemyslel a ani nesměl. Co mě nakrklo byl přílet generála Kuribajashiho na Iwo Jimu americkým letounem Beechcraft 18 (sice v japonské kamufláži) a jeho pojíždění po ostrově v ruském gazíku... To si Clint mohl odpustit, nevěřím, že se někde v Japonsku nenechází nějaký letuschopný japonský dvoumorák z války a o terénním autě už ani nemluvě... Poslední zteč byla ve filmu ztvárněna jako holá sebevražda všech proti dobře zakopanému nepříteli, ve skutečnosti Amíci protiúder nečekali a velmi je překvapil. Japonci se dostali až na letiště, kde Amíkům udělali velké zráty zejména na pilotech a letištním personálu. Jsem zvědavý na Vlajky našich otců. Bojím se však toho amerického patriotismu, někdy cáká z obrazovky až je z toho divákovi špatně. Ale uvidíme. Za Iwo Jimu dávám plnou sazbu. * * * * * (15.09.2013)

Dopisy z Iwo Jimy na mě jako celek příliš nezapůsobily. Snaha ukázat Japonce jako obyčejné lidi, která sbírá u ostaních body mě osobně ničím neohromila. Přeci je úplně jasné, že to jsou stejný lidi jako američani, rusové i němci, že se bojí smrti, že myslí na svou holku a že mají války po krk. Nepopírám, že některé scény mají obrovskou sílu, třeba hromadná "granátová" sebevražda a v kontextu vyznění tohoto filmu mě osobně vzala scéna, jak jde vojín s kýblem hoven a v tom amíci začnou ostrov odstřelovat a on má největší strach, aby se kýblu z hovnama nic nestalo, díky předchozí výhrůžce svého velitele. Bohužel tyto jednotlivé scény nedokážou dát dohramdy stejně silný celkový tvar, protože jsou mezi ně vloženy příliš rozveklé pasáže. Daleko větší dojem na mě udělaly vizuálně bezchybně natočené válečně scény. Myslím si, že kdybych si přečetl pár dopisů z Iwo Jimy rozemlelo by mě to mnohem více. (17.09.2007)

Parádička. Fungující, působivý, trošku depresivní válečný film s jasným, ale efektně podávaným poselstvím zabalený ve velmi pěkné vizuální formě podpořené Eastwoodovou hudbou. Dopisy z Iwo Jimy zaujmou, donutí k zamylšení a z hlavy se rozhodně jen tak nevytratí. Naopak mi v mysli zůstaly natolik dlouho, že jsem jim odpustil těch pár provařených scén a přestřelenou stopáž a přehodnocuji ze čtyř hvězdiček na pět. (15.08.2007)