Dopisy z Iwo Jimy

Člověk dokud neuvidí, tak neuvěří. Je mi známo, že Japonská kultura a jejich přesvědčení se liší, ale stejně mě scény typu „umřít se ctí a pro svou vlast“ dokážou pořádně rozhodit. Clint Eastwood mě zavedl do života několika vojáků, kteří mi ukázali tu rozpolcenost mezi oddaností ke své vlasti a pudem sebezáchovy. Tenhle pohled na válku je působivější, než plno akčních scén. Jsem emočně rozervaná podobným způsobem jako ti vojáci, kteří spáchali bombovou sebevraždu, dle mého jedna z nejsilnějších scén, kterou jsem kdy viděla. Japoncům patří můj obdiv a jejich jazyk se mi čím dál více líbí, ale stejně je nikdy nepochopím. (18.10.2010)

Eastwood je diabol. Pôvodne chcel nakrútiť „len“ vysokorozpočtový hollywoodsky vojnový epos VLAJKY NAŠICH OTCOV. Potom ho to však zlákalo na opačnú stranu barikády a okamžite nakrútil aj druhý vojnový veľkofilm. Tentokrát výlučne z pohľadu tých, ktorí posvätný ázijský ostrov Iwo Jima bránili do posledného dychu (a muža). Ak máte radi vojnové eposy, dozaista si prídete na svoje. No môžu vás zaskočiť dlhé pokojné pasáže, počas ktorých sa „nič nedeje“. Naopak, niektorých budú tradičné akčné výjavy s bombardérmi, tankami a guľometnými hniezdami otravovať (pretože ich videli v 20. iných filmoch) a ocenia práve dialógové momenty. (29.08.2008)

Konečně jsem mohl vidět válečný film z japosnké strany. A nutno dodat, že si Eastwood poradil na výbornou. Skvěle přiblížil japonskou mentalitu a zároveň demytizuje japonské vojáky jako čisté zlo. Režiér poukzauje na to, na co jiš spousta válečných filmů, že vojáci jsou obyčejní kluci atd. Myslím jen, že některé retro vzpomínky si mohli tvůrco odpustit, zejména v závěru působí rušivě. Eastwood je borec a to, že natočil takovouto poklonu o japonkých vojácích, jen dokazuje, jaký je to člověk. (26.05.2008)

Takze v prvom rade musim napisat, ze je to naozaj lepsi film, ako surodenec taktiez od Eastwooda VLAJKY NASICH OTCU (2006). Pribeh bol omnoho zaujimavejsi, ale i emotivnejsi. Samovrazda granatmi bola dost brutalna, smutne bolo i zabitie psa ale aj citanie listu od matky jedneho z americkych vojakov, akoby si Japonci pomysleli, ze takto podobne im napisala list aj ich vlastna matka, pretoze kazda matka ma strach o syna, ked ide do vojny. Sympaticky bol aj general Kuribayashi v podani Kena Watanabeho a pochvalit chcem aj hudbu. 140 minutovy film mi ubehol ako voda, pretoze ma dokazal bez problemov vtiahnut do deja... 06.09.2008 ______ Ken Watanabe - (General Kuribayashi) +++ Kazunari Ninomiya - (Saigo) +++ Tsuyoshi Ihara - (Baron Nishi) +++ Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens +++ Produkcia: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz, Paul Haggis +++ (06.09.2008)

Hanako, kopeme jámy. Kopeme každý den... V americkém filmovém průmyslu, až do této doby, neexistoval film, který by projevil byť jen minimální sounáležitost či soucit, s jakýmkoliv protivníkem Spojených států, za druhé světové války. Clint však opět vyplul proti proudu a (společně se snímkem Vlajky našich otců) v roce 2006 vyslal do kin tento japonsky natočený snímek, zobrazující průběh bitvy o Iwo Jimu. Tentokrát však právě z pohledu hrdých samurajů, kteří ostrov brání a dává zde silně vzpomenout (nebo naopak zapomenout) na legendárního Akiru Kurosawu. První polovina příběhu, kdy se japonští vojáci připravují na válku, je šestihvězdičková a byl by hřích z ní vystřihnout byť jen jedinou vteřinu, druhá je pak trošku přímočařejší a velkolepější, co do velikosti jednotlivých scén. Ale zároveň se paradoxně trošku táhne. Jako celek film vypadá originálně a patří mezi nejlepší od Clinta Eastwooda. Ten se zde snad nemohl vyjádřit jasněji. (18.11.2009)