Dopisy z Iwo Jimy

Scénář: Iris Yamashita .. Dle mého názoru neměl Eastwood točit dva samostatné filmy, protože každý z nich trpí příšerným natahováním a slovní a dějovou vatou, které je nadbytečně moc. Místo toho měl s pomocí zručných scénáristů (které k dispozici měl - vždyť Paul Haggis i William Broyles jsou machři) vytvořit jen jeden pospolitý, po všech stránkách plně funkční válečný film, který by zabránil výše zmíněným neduhům a byl následně ku prospěchu projektu. Anebo celý druhý film přenechat jinému režisérovi, nejlépe Japonskému. ANEBO měl nechat celý projekt natočit Spielberga!! Nemohu popřít, že se Dopisy povedly o chloupek více než Vlajky, ale žádný výrazný zážitek to není. Kromě zvuků, leteckého náletu a postupného potupného sebevraždění ve skličující beznadějné situaci nemá moc co nabídnout. Zvláště jsem si nějak nevšimnul těch dvaceti tisíc (20 000 !) Japonských vojáků, kteří statečně bránili ostrov celý měsíc - podle Eastwoodova vyobrazení poměru sil to byla hrstka chudáků proti stonásobné přesile (a tak trochu tím odporuje masakru mariňáků, který je vidět ve Vlajkách), celá bitva trvala jen pár dnů a přitom se ještě spousta císařských vojáků sama oddělala dle kodexu cti. Ubohé je pak třeba i archaické provedení flashbacků, hudba měla být mnohem pestřejší a bitevních emocí mohlo být mnohem více, resp. mohly být daleko intenzivnější. Takhle mě určité pokusy o ně nechaly výhradně chladným, takřka nezúčastněným pozorovatelem. 55%. (11.03.2007)

Bez debat jeden z nejlepších protiválečných snímků, který se kdy zjevil na plátnech kin. Eastwood si nehraje "na vojáčky", na ty "hodné a zlé", ale jeho náhled na válku je mnohem komplexnější. Jeho film je jedním z mála, který nahlíží na vojáky ´Osy Berlín-Řím-Tokyo´ i z lidské stránky (v tomhle ohledu z těch "vlaštovek" před ním si vzpomínám třeba na Vilsmaierův ´Stalingrad´, nebo emotivní závěr ´Nebeských jezdců´) a demýtizuje zažitý pohled na řadové japonské vojáky coby bezcitné válečné kreatury s hlavou plnou kamikadze. Jedno na které straně konfliktu stojíte, bavit se s kamarádem o rodině, vtipkovat, mít strach ze smrti a pochybnosti o smyslu války, to všechno jsou lidské pocity pro všechny stejné a lhostejno v jaké uniformě schované. Eastwood vypráví příběh úsporně, ale každá minuta tu má své místo a některé scény - hromadná sebevražda, rozhovor Barona se zraněným americkým vojákem, zastřelení zajatců, i ta scéna se psem - patří mezi nezapomenutelné. A proč to nepřiznat, při čtení dopisu od maminky zemřelého zajatce se mi hnaly slzy do očí, v Eastwoodově mistrném podání se zkrátka podobným momentům těžko ubránit. Jestli vám připadaly vyumělkované, tak vám už není pomoci, to už "civalovatíte":o). Je pak z filmu zcela jasné, že největším nepřítelem ve válečném konfliktu není bojovník z nepřátelené strany, ale nesmyslné rozkazy blbce v uniformě nadřízené šarže. Jinak bojové scény mají říz, přestože se Eastwood chválabohu nesnaží být co nejvíc efektní (na rozdíl třeba od Spielberga v závěrečné bitvě v ´Ryanovi´) a charismatický Watanabe v mých očích film od filmu roste v Pana herce. Při vší úctě k mému oblíbenci Martymu a jeho ´Skryté identitě´, jasným oscarovým vítězem je opět v mých očích "železný dědek" Clint a jeho citlivý, empatický majstrštyk. Průměrné hodnocení na IMDb - 8.3/10 - mnohem více vypovídá o jeho skutečné hodnotě, než zde na csfd. A nemyslím si, že půlka hlasů tam je od Japonců :o) (23.05.2007)

Já jsem si tenhle snímek velmi užíval. Je to pro mě zase úplně jiný pohled na stokrát omleté téma druhé světové války, tentokráte z té "opačné" strany barikády, která se nehonosí hvězdami na vlajce ani neprůstřelnou demokracií. Japonci jsou líčeni jako hrdý národ, který by raději padl do posledního muže, než aby podstoupil své území a hlavně své životy úhlavnímu nepříteli. což se na celkovém obrazu filmu hodně odráží. Eastwood pojal bitvu u Iwo Jimy zčásti jako sondu do duše těchto odhodlaných vojáků, o čemž svědčí i bojové sekvence udržující si po celou dobu silně hmatatelnou dramatickou tvář. K hlavním hrdinům se postupně dostaneme tak blízko, jako bychom stáli přímo vedle nich a krčili se s nimi skryti před nepřátelskou palbou. Bylo mi opravdu líto těch vcelku milých lidí, kteří museli krok po kroku ustupovat před nelítostnou americkou expanzí a v rámci zachování své cti si raději dobrovolně sáhnout na život. Clint to natočil výborně, s citem a se všemi životními zkušenostmi, které za celý svůj život nasbíral. A mně nezbývá nic jiného než uznale smeknout. BRAVO, MISTŘE! (02.09.2012)

Veľmi sa mi tento film pletie s Vlajkami našich otcov (2006). Dokonca sú z rovnakého roku a oba od Clina Eastwooda. Obom som dal rovnaké hodnotenie. Oba sú v niečom lepšie, v niečom horšie. Aj táto snímka má niekoľko zaujímavých momentov. Jednak si vážim, že Američania (respektíve Clint) chceli urobiť film, ktorý de facto oslavuje Japoncov v americko-japonskej vojne. To sa často nestáva. Uvidíme, kedy my urobíme pochvalný film o Slovenskom štáte. Na druhú stranu, nemôžem si pomôcť, ale Japonci sa mi vo filme v určitých momentoch zdajú príliš hrdinskí. Oni aj boli, ale keď tretíkrát nejaký veliteľ vytasil meč a s krikom sa rozbehol proti guľometu, bolo toho už moc. Na jednej strane veľmi pekná kamera (filtre robia úžasnú atmosféru), na druhej strane pramalá akcia a nevyvážená fyzika. Ale Clintov vojnový film sa jednoducho nedá neodporučiť. (05.03.2019)

Smradlavej ostrov bez rostlin, vody, ale patřící k posvátné japonské vlasti. Na počátku je cca 40 minut ,,běžného" života před akcí, které by mohli nést jistou historickou výpověď. Pak přichází válka. Nečekejte válečnou vřavu se spoustou mrtvých...stále je to o příběhu vojáků na Iwo Jimě. A jaká je morální hloubka? Normální. Žádný fantastický odhalení, ale ani patos z ,,Vlajek.." A je tu pár silných momentů, které dělají film zajímavým. Už jen proto, že je to pohled z další ,,neokoukané" strany. (18.12.2007)