Dopisy z Iwo Jimy

Smradlavej ostrov bez rostlin, vody, ale patřící k posvátné japonské vlasti. Na počátku je cca 40 minut ,,běžného" života před akcí, které by mohli nést jistou historickou výpověď. Pak přichází válka. Nečekejte válečnou vřavu se spoustou mrtvých...stále je to o příběhu vojáků na Iwo Jimě. A jaká je morální hloubka? Normální. Žádný fantastický odhalení, ale ani patos z ,,Vlajek.." A je tu pár silných momentů, které dělají film zajímavým. Už jen proto, že je to pohled z další ,,neokoukané" strany. (18.12.2007)

Dopis Clintu Eastwoodovi: ►Milý Clinte, je pěkné, že jsi od Leoneho dob zůstal Hodný, ale až takhle? Měj se sluníčkově, užij si Ježíška a také Nový rok. My se máme taky moc dobře, je tu krásně a vůbec dobře a vaří nám tu taky moc dobře. Ještě k tvému filmu, pokud by jsi ho zkrátil zhruba o hodinu, uvažoval bych možná o 3 hvězdičkách, ale i takhle je to pěkných 30%. ps: doufám, že tě paní učitelka nezlobí.◄ měl jsem za to, že Američani jsou zbabělci, ale nejsou. Učili mě, že to jsou divoši, ale ten americký voják, ta slova jeho matky, byla stejná jako slova té mojí ....chroptěla, otec stál vedle se sekerou v ruce... (28.11.2008)

Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum. (09.07.2010)

Dopisy z Iwo Jimy sú pekný film. Japonský pohľad na incident je temnejší, vyzretejší a meditatívnejší než americké Zástavy našich otcov. A hlavne na rozdieľ od nich vnútorne funguje. Veľkolepé akčné scény sú o to pôsobivejšie, že ich je minimum a väčšinou ich sledujeme iba z diaľky, vďaka čomu si film udržiava silne komorný charakter. Sentiment a polopatickosť sú vkusne vyvážené s krásnym vizuálom a minimalizmom hudby Clinta Eastwooda, ktorej dominuje krehký klavírny motív. Poteší tiež náklonnosť tvorcov k Japoncom a v kontraste k tomu v niektorých scénach naopak opovrhovanie americkými vojakmi. Škoda, že rozorvané Zástavy sú natoľko nedôstojným súrodencom Dopisov a toto ambicíozne filmové duo zrážajú na úroveň narýchlo vykvaseného front runnera oscarového ceremoniálu. Dať si s dielom viac práce, mohlo sa zapísať do dejín. (13.03.2007)

Ano i Japonci jsou myslící lidé plní emocí - strachu, nenávisti, odvahy, kamarádství a rovněž starostlivý otcové a hlavy rodi, stejně jako loajalní vojácin, ale vážně bylo potřeba na ukázání tohoto ta celá úvodní čtyřicetiminutovka filmu, ke všemu podbarvená kýčovitým zvukem piána? Celkově mě dopisy bavili o dost míň než první díl Vlajky naších otců. To proto, že ničím nepřekvapují a jedou v uplně stejných kolejích. (06.01.2009)