Kruhy pod očima

Alebo o tom ako bezdomovec našiel domov, lásku a matrac. Ming-liang Tsai vytvoril komplexnú štúdiu vzťahu. Od prvotnej sympatie a empatie, skrz rovnaké problémy a postupné vytváranie puta, až po zmenu a posunutie sa ďalej. Nič v príbehu nie je také jednoznačné ako sa javí. V tomto prípade je v príbehu deštrukcia podávaná cez hmyz a dym a voda sa stáva po prvýkrát elementom záchrany a pokoja. Hrdinovia totiž na nej odplávajú do lepšieho sveta, možno cez sen a možno naozaj. Kang-sheng Lee v dvojúlohe a v obidvoch je perfektný. Strašne sa mi páči miera podivnosti a všednosti akú Tsai využíva vo svojich dielach. Jeho hrdinovia sú stratené existencie snažiace sa nájsť svoje miesto vo svete. A občas ho nájdu. Film z najväčšou mierou poetiky z rovnakou záľubou v starých piesňach ako predchádzajúce Tsaiové filmy. Výborne dielo a ďalšie nové variovanie starých prvkov. Funkčné a veľmi príjemné. (23.08.2014)

Mistrovsky natočený experiment? Jak pro koho... Myslím si, že vidět tento film více lidí z většinového publika na čsfd, jeho procenta by čekal prudký sešup. Aspoň to, co jsem zaslechl v kině bezprostředně po projekci, mělo do chvály dost daleko. V Kruzích pod očima nejsou explicitní sexuální a muzikální scény, které dozajista u mnohých ovlivnily vnímání předchozího Tsai Ming-liangova filmu, Wayward Clouds. Výstřednost byla eliminována, diváka tu čekají jen dlouhé, a někdy pěkně nudné, syrové obrazové kompozice ze života malajské lůzy. Nepopírám, že mě několik scén zaujalo, ale přestože mám rád pomalé filmy, někdy i na mě byl režisérův statický styl (většinou bez hudby) až příliš a ačkoliv jsem dával pozor, nějak mi unikalo, co tím vším chtěl "mistr" říct. Připadalo mi, že díky režisérově vedení jsem postaven mimo veškeré dění a co se děje postavám na plátně, mě ani nezajímá. Hlavně jsem se nudil, a jak jsem si v kině všiml, nebyl jsem v tom zdaleka sám. (27.03.2007)

Taiwanská underground love story odohrávajúca sa v kulisách papundeklového robotníckeho obydlia, betónovej nedostavanej budovy a lacnej jedálne na periférii. Hlavný hrdina: bezdomovec, poťahovaný ľúbostnými vzplanutiami ľudí v jeho okolí. Forma: dialógy redukované takmer na dreň, množstvo krásne svetelne a farebne nasnímaných záberov, ukazujúcich rôzne spôsoby očisty a presúvania tiel a vecí, umŕtvujúcich však neustálou repetitívnosťou plynutie deja ďaleko za obvyklé minimum zvoľnenia. Pozadie rodiaceho sa milostného niekoľkouholníka tvoria texty nasladlých piesní o láske. Strhujúcu metafyzickú očistnosť hypnoticky spomalených diel Carlosa Reygadasa to síce nemá, ako majstrovsky nakrútený experiment, s mnohovrstevnou symbolikou a zároveň film, zostupujúci do hĺbky duší, ktoré si svoju novonadobudnutú lásku musia zhlboka prekašľať, to beriem. (09.12.2006)

Zase mě potkalo to, co po zhlédnutí filmu Řeka (He Liu) od stejného režiséra. Hlavně nic nepsat těsně po zhlédnutí. Nechat to v sobě uzrát, jako nějaký dobrý sýr, co potřebuje čas. A toho jsem se přesně držel a s odstupem nemohu volit nízké hodnocení, protože i tento režisérův snímek po Řece a Dnech (Rizi), ve mě zanechal svou stopu. Životní partner režiséra znovu v hlavní roli. Tentokráte se mi líbil i Malajec Norman Atun, kterého Tsai objevil mezi prodavači jídla. Nemá cenu se více rozepisovat, neboť Tsai je kontroverzní umělec, který rozkládá publikum na dvě části a já i tu druhou část diváků, kteří nenašli vztah k jeho dílům, respektuji ... 7889 (06.11.2021)

Dáždniky i melóny ako nositelia určitých symbolov pohybu zamenil Tsai Ming Liang za protidymové rúška a matrac (tentokrát nielen v obvykle veľmi pomaly plynúcom deji ale i konkrétne samotnej fyzickej aktivity aktérov), pričom režisérové obľubené artefakty - voda i diery v koštrukčných objektoch posilňujúce v obraze osamotenosť a vypráznenosť ľudí ostali prítomné i teraz. V dlhých statických záberoch znova vyniká krása farebnej kompozície i práce so svetlom ako i postupné odkrývanie jednotlivých prepojení obývaného priestoru v náväznosti na ľúbostné vzplanutia jej obyvateľov. (09.12.2006)