Narozen a vychován

Argentinský nezávislý film je fenomén, který jsem nikdy nepochopil. Tohle průměrně vypadající drama, které někde v polovině díky nevyváženému scénáři začalo nudit, je toho typickým příkladem. Plusem jsou snad jenom krásné záběry patagonské přírody. (07.07.2007)

Verzia odborna :  Bol to proste nadherny, uchvatny, plnohodnotny zazitok plny skrytej symboliky, hlboko filozofického podtextu a  až perfekcionistického umeleckého stvárnenia zivota  v nekonecnych kontrastoch jeho krasy ale i obludnosti.  Verzia ludova : No ty pico, to bola ale sracka, zas som stupil do velkeho smradlaveho hovna! 15 % (28.08.2022)

Nemastné, neslané, ale velmi hezká Patagonie. LFŠ/2010 (26.07.2010)

42nd KVIFF 2007 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých (31.07.2009)

(LFŠ 2010) Když se o některém filmu ve festivalovém programu a katalogu dočtete, že "významný argentinský producent a režisér Pablo Trapero vystavěl svůj snímek podle osvědčeného festivalového vzorce" a že jde o "emocionálně vypjatý i divácky vděčný film", je nutné se mít na pozoru. NAROZEN A VYCHOVÁN vybočuje v rámci tzv. latinskoamerického nového filmu pouze svou producentskou logikou, kdy se první (kratší) část odehrává ve městě, zatímco ta druhá (delší) v nehostinných přírodních lokacích, jelikož předtím se tamní snímky odehrávaly buď ve (velko)městě, nebo v přírodních scenériích, což určovalo jejich estetickou vyhraněnost i cílovou diváckou skupinu (protože ty první jmenované byly žánrovější a divácky přístupnější, zatímco ty druhé byly mnohem radikálnější co do přístupu k filmové formě). V této přístupnosti pro všechny tkví hlavní problém, protože nelze natočit náročnou uměleckou podívanou, kde krajina vyjadřuje stav hrdinovy mysli, esteticky vytříbeně s tím, že okolí je líbivé, když by mělo jít o studii osamělosti a vnitřní rozpolcenosti, určité očisty dosahované skrze odloučení a utrpení. Výrazné rozdělení na dvě poloviny je navíc založeno na laciném triku s předvídatelnou závěrečnou pointou, jež se spoléhá pouze na jednu jedinou vypravěčskou elipsu, kterou si divák stejně domyslí, protože na místo umělecké nedořečenosti zde máme spoustu náznaků a vodítek. Typický úkaz festivalového těšitele davů... a umění by nemělo primárně přinášet potěšení a uspokojení, jednoduchou katarzi. (18.08.2010)