Za mraky

Vzácný úkaz, zvlášť takhle na sklonku 20. století – čirý filmový impresionismus (ty anekdotické příběhy a náznaková psychologie postav recitujících řídké repliky spíš jako banální verše, to je jenom lepidlo, kterým drží barvičky na plátně). Před deseti lety jsem nedocenil, včera potěšilo velmi. Jen toho Vana Morrisona tam pořád neslyším, pokud to teda není on, kdo tak genericky troubí na to generické ságo. — A ještě si sem hodím mně ach tak blízký citát drahouška Marcella, abych zase nezapomněl, odkud je: Zopakovat géniovo gesto mě uspokojí víc než kterýkoli z mých vlastních tahů štětcem. (21.12.2015)

Vypadá to, že snímek u mnoha lidí narazí tím, že způsob jakým se postavy seznamují neodpovídá běžné zkušenosti. Možná je ale důležitější zamyslet se nad tím, jak postavy a jejich jednání zapadají do celkového filmu a jeho poselství, než jejich psychologii porovnávat s realitou. Tvůrcům o to konec konců ani nešlo. Další (nepřekonatelnou) překážkou nejspíš bude netypicky kanonizované vyprávění, které diváka nutí k zamyšlení. To ovšem způsobuje neskutečnou bolest, a divák očekávající uzavřený celek hodný brzkého zapomění se bude této bolesti vyhýbat. Film lze doporučit patrně jen těm, kteří ví co od Wenderse a Antonioniho očekávat. (07.04.2009)

Dvě natolik silné osobnosti jako Wenders a Antonioni se při realizaci tohoto filmu neměli sejít, neboť vzniklo dílo až příliš oduševnělé a přepoetizované. Jednotliví hrdinové, kteří vystupují ve čtyřech povídkách, ze sebe neustále soukají nějaká moudra a jejich chování postrádá punc reálnosti. K tomu neustále dlouhé záběry, jenž mají prohloubit již tak zveličelou citovost, začínají po několika minutách nudit, otravovat. Téma příběhů se primárně točí kolem vztahů mezi ženami a muži, přesto značně okleštěně. Jednoznačné zklamání... (18.04.2004)

3,5* Rozhodně si tenhle film nepouštějte s českým dabingem. Je tak špatný, že neuvěříte hlavním hrdinům ani slovo. V originále jsou sice dialogy poměrně filozofické, ale jsou uvěřitelné. Chvíli mi trvalo, než jsem přivyknul na pomalé tempo vyprávění, ale nakonec mi pomohla výtečná hudba Van Morissona a "Passengers" neboli U2 spolu s nádhernou kamerou, postavenou na dlouhých záběrech. Kombinace těchto dvou složek vytvářela až hypnoticky působivé obrazy, které celý film prostupovaly. Výtvarná nádhera! Co mi na filmu trochu neštimovalo, byla jistá nerealističnost jednotlivých epizod. Občas mi bylo opravdu zatěžko uvěřit, že takhle jednoduché je seznámit se s někým, a že jeden pohled očí z vás odvalí kámen mlčení a vy se otevřete úplně neznámému člověku. Oba režiséři odvedli výtečnou práci, jediný kdo tomuto tandemu nestačil, byl pan scénárista a to je škoda. Jinak by to byl opravdu nádherný, citlivý, výtvarný film. (27.03.2008)

Neobvyklý film, zvláštní postavy, celé je to o pocitech, vnímání lásky ve více podobách a propojené nití, kterou byl John Malkovich, sám tápající v této oblasti. Za mraky není film pro každého a pro každou dobu. Na tohle musí být to správné naladění duše a srdce, možná svíčka se sklenkou vína, nevím. Jen jedno vím, že s dabingem se jim to vymklo z rukou, ztratila se tím polovina té kouzelné atmosféry. (20.12.2015)