Hry pro mírně pokročilé

Od Oty Kovala, režisérského specialisty výhradně na dětskou tvorbu, jsem už v poměrně dávné minulosti viděl tři filmy, ale až tentokrát mě poprvé oslovil nadprůměrně. Na svou dobu (obzvlášť ve filmu pro děti a mládež) nezvyklá stylizace s potemnělým vizuálem a dynamickou ruční kamerou mě okamžitě vtáhla, stejně jako klavirní hudba s (nejen) Chopinovou melodií, která spolu s úvodní předtitulkové sekvenci vytvořila silnou atmosféru. Jakkoliv se chvíli může jevit film mírně depresivně, ať už onou stylizací plnou neklidu nebo motivem haprujících rodinných vztahů v manželství již druhé generace, musím ocenit, jak Koval dokáže bez zbytečného tlačení na pilu (či nedejbože citového vydírání) civilně zpracovat podobné téma a přecházet z něj v objevení něčeho hezkého, nových zážitků a zkušeností. Nevinné a šťastné vzájemné naleznutí dvou mladých lidí tu vzniká mj. z podobného pocitu a potřeby alespoň krátkodobého útěku (chvílemi i fyzického, ale ve finále především toho vnitřního) od rodičovské „ruky“, která má podporovat zachováním pevného rodinného zázemí, jenže aktuálně se nachází v bodě konfliktu až vzájemného rozdělení (mezi manžely), čímž nešťastným způsobem snadno spěje k dalšímu dočasnému rozdělení (mezi rodičem a dítětem). Ve finále nakonec moc pěkný film s jednoduchým, ale pro osobitý vnitřní svět dospívajícího dítěte, jemuž je/byl film určen, rozhodně důležitým pozitivním poselstvím. Nepřipadá mi ani o moc horší, než Jirešovo Neúplné zatmění (1982), jež rovněž vzešlo z pera stejné scenáristky Daniely Fischerové. [75%] (06.05.2023)

Výchovný snímek pro děti, o čtrnáctileté dívce neustále cvičící na klavír. Zlomí si ruku, nemůže pokračovat a tak se snaží zabavit jiným způsobem. Pošmournost a sterilita příběhu doprovázená etudami klavírních árií je značně nudící a nezajímavá. Snová kamera spíše uspává a zvýrazňuje onu netypickou šeď. Film má ukázat, že je v životě daleko více činností, než ten, na jaký se dítě upne. Přesvědčovací metoda se však minula účinkem. (09.02.2014)

Mimo mě.. (03.03.2011)

Příšerná zhovadilost. (27.01.2012)

Božínku, kdo jen píše ta oficiální pindy?! Výrazová i obsahová sterilita? Leda v oficiállním textu. Jde o velice slušnou incenaci pro dospívající mládež. Daniela Fischerová je známou scénaristka převážně televizních inscenací, Ota Koval má za sebou řadu velice pěkných nedoceněných filmů jako je Modrá z nebe, Kaňka do pohádky nebo Družina černého pera. Hry pro mírně pokročilé nejsou žádnou plytkou povídankou nebo slabým čajíčkem, výpovědí se přibližují Dívce s mušlí nebo Skleněnému domu. Ve filmu si zahrála matka s dcerou (Jiřina a Evelýna Steimarová) v dětské roli debutovala skvělá Lucie Tomková. Další možnou adeptkou byla Darina Rolincová, ale Lucie zabodovala při hře na klavír, kde bravurně zvládla Chopinovu Etudu č.12. Celý film provází příjemná klavírní hudba. (27.03.2015)