V Paříži

jeden perfektný francúzsky film. atmosféra. komornosť, takmer až askétická skromnosť.spôsob akým hrajú, spôsob akým rozprávajú, vyslovujú, ako dokážu povedať svoj text bez toho, aby hovorili. Honoré, to je psychiater, ktorý lieči najhlbším smútkom, ktorý nevysvetlí vo filme. Pomaly diváka ním znásilňuje, a potom skončí film a zostáva vo Vás…… a teda, pokiaľ Vám ešte nebolo na seriózne umretie od psychiky, alebo ste nikoho takého nezachraňovali, možno bude jemný problém sa stotožniť. súrodenecká láska vo svojej najviac fascinujúcej podobe. fajčia všetci a stále, hádajú sa všetci a stále, telesný kontakt medzi všetkými a stále. a samozrejme, nečakajte nejaký konečný zvrat. (15.07.2012)

...Film je náročný na pochopení, trochu víc hraje na psycho stránku osob a lá severská kinematografie pro náročného diváka, kterou nemám rád... I když jsem frankofil, film jsem docela protrpěl, nuda a nic nového... Zato film s podobným názvem Paris (2008) a Romainem Durisem v hlavní roli (spolu s Juliette Binoche) je jeden z nejlepších francouzských filmů co jsem kdy viděl... (22.08.2008)

 You mean sadness is put inside us at birth?..I think we grossly underestimate our sorrow. In general. Zvláštní, náročnější, zmatenější. Ani se nedá říct, že by se tam pořádně něco dělo. Každopádně možná právě pro tu zmatenost, s jakou se to tam všechno střídá, mě to oslovilo. Velmi uzavřená a komorní atmosféra, která zaujme svou naprostou nenuceností, upřímností a zajímavými myšlenkami. Je to jenom takové vyprávění, malý příběh, ale s určitým poselstvím. Rozhodně však ne pro každého. Nahota není nijak pobuřující, na Louise, ještě k tomu nahého, se kouká dobře, Joana svůdnice tedy opravdu není, ale zas neurazí. Počítám, že si nad tím budu muset ještě popřemýšlet, protože ta myšlenka samoty, jakožto přirozené součásti člověka, se mě vážně dotkla. (11.07.2011)

Poesie depky anebo depka z poesie? Něžný film o depresi. 1) Milý a něžný film sděluje těžko postihnutelné záchvěvy lidské duše a dělá to obrazem, letmým pohledem, gestem, střídavou dynamikou záběrů. Diváckým duším méně zběhlým v lidském utrpení pak snímek může připadat náročný na vnímání a chápání. Protože si výpravy do temných koutů lidské psychiky mnozí diváci spojují se skandinávskou kinematografií, vidí ji pak i v tomto snímku._____ 2) Ale nedejte se zmýlit. Film představuje francouzskou psychologií šmrncnuté vnímání v nejlepším smyslu slova. Může za to 36letý scénárista a režisér Christophe Honoré, 32letý nepřehlédnutelný Romain Duris (Paul v depresi) a 23letý přitažlivý Louis Garrel (Paulův bratr Jonathan)._____ 3) S chutí se podívám znovu...možná pak i přidám hvězdičku. (09.05.2015)

Chcela som dať povodne 3 ale dávam **. Veľmi slabé spracovanie, ktoré bojuje s tradičným francúzskym rukopisom. Honore sa zasekol niekde v 70 rokoch, takze nechýbajú ani spievajúci protagonisti, nefunkčná rodina, hochštaplersky brat a tony cigariet. Bohužiaľ sa dobrý nápad stratil vo filmárskom klišé. (20.12.2015)