Žraločí vody

Občas sa mi zadarí a dostanem sa po dlhom čase k dokumentu, ktorý ma dokáže tak uchvátiť, že o ňom dokážem po tom s každým kecať a hrať sa na múdreho ešte aspoň týždeň, po dopozeraní. Sharkwater je jedným z nich. Vždy som považoval oceány za fascinujúce miesta, ktoré obsahujú v sebe nevyčísliteľný zdroj príbehov. Rob Stewart podáva obraz žraločieho sveta z neuveriteľnou jemnosťou a zanietením. Vysvetľuje, poukazuje na problémy súvisiace z lovom a v neposlednom rade aj šokuje. Film predstavuje boj človeka o záchranu toho čo miluje a širší kontext potreby niektorých živočíšnych druhov a ich záchrana pred vyhubením, je len dôkazom že to každému nie je jedno. Porovnávanie rôznych názorov na jednej strane vzbudzuje hrôzu na strane druhej smiech a rozpaky. Všetko je to perfektne vyvážené a hlavne plavba medzi žralokmi je neuveriteľne krásne nasnímaná. Rozhodne jeden z najlepších dokumentov na túto tému aké som mal možnosť vidieť a nebojím sa povedať, že chcem o žralokoch a ich záchrane vedieť viac. Pozoruhodný dokument s pekným posolstvom. (20.06.2011)

Tak pěkně to začalo a tak pěkně to skončilo, ale ta střední zelenomírová část mi příliš nesedla. Záběry jsou skutečně impozantní, ale to zpracování brutálně vázne. Podobných zvířátek je oceán plný, takže ještě hodně dlouho bude o čem točit. Rozhodně jsem tvůrcům vděčný za mnoho nových informací, i když bych klidně snesl více objektivnosti. Vidím to na 3*. Nejsem cílová skupina. Občas pozřu maso. P.S. Během sledování filmu bylo zabito 15 000 žraloků, takže než se do toho dáte, tak je to třeba si pořádně rozmyslet, zda to za tu oběť stojí. Doporučuji tedy sledování v co možná nejpočetnějších skupinkách, aby bylo smrtí co nejméně. (02.03.2013)

Jeden z nejlepších dokumentu který jsem viděl. "Žraloci lidské maso nejí. Většina žraloků má zuby, které nejsou určeny k trhání. Nemůžou s nimi kousat maso z něčeho, co je větší než jejich tlama. Stovka dlouhých jehel těžko vykousne z něčeho kus masa. Takže většina žraloků není vybavena na to, aby se živila zvířaty naší velikosti a jsou si toho vědomi. Vyvinuli se k tomu, aby se živili svou klasickou kořistí. Nebudou proto plýtvat energií a honit se za něčím o čem ví že těžko můžou žrát. Když k takovému omylu dojde, tak většinou člověk skončí na břehu. Ve většině případů člověk neztratí žádné maso. Ve vzácných případech, které končí se smrtí je to většinou z důvodů ztráty krve, ale ne proto že by žralok člověka sežral. Tři a půl nebo jen dvoumetrová ryba dokáže člověka roztrhat na kusy, ale nic takového se neděje! Svědčí to o kvalitě smyslů žraloka. Jen několik málo lidí je ročně napadeno. Těžko si půjdete zaběhat společně se stádem lvů, se žraloky se ale koupeme pořád. Miliony lidí se koupou každý rok v moři v oblastech kde žraloci loví a jen několik z nich je napadeno. Pokud by nás chtěli jíst tak už to dávno dělají..." (18.06.2011)

Velmi podařený, krásný a zároveň smutný dokument Roba Stewarta. Nádherné podmořské záběry z Kostarických vod i Galapág (žraloci, želvy, lachtani, delfíni,atd…) a oproti tomu všudypřítomná smrt desítek, tisíců, milionů žraloků převážně kvůli jejich ploutvím (žraločí polévka je ve světě považována za delikatesu a pokrm bohatých) – obchod s nimi zdatně konkuruje i vynáší jako ten s drogami. Líbilo se mi, jak se snažili ochránci bojovat s pytláky – jak potápěli jejich lodě, ale bohužel zároveň museli bojovat i s podplacenou policií, úředníky a politiky. Smutné záběry na tolik mrtvých zvířat a ne vždy šlo jen o žraloky. Zajímavé bylo i to, jak se tvůrci snažili vyvrátit fámy o žralocích a dávali různá přirovnání… (22.11.2023)

Tento dokument není jenom o tom, že se nemáme bát žraloků ale zamyslet se nad tím, co jim svým chováním zbůsobujeme. Jsou tu záběry, kdy mi až přecházel zrak. Je to opravdu nádhera vidět krásného žraloka, který si to štráduje skrz oceán. Vše je také podpořeno velice příjemnou hudbou a parádním komentářem. Jsou tu ovšem i záběry, ze kterých se mi chtělo až brečet. Chytit žraloka a za živa mu uříznout ploutve, potom ho pustit zpět do moře, tak to je opravdu neskutečný hnus. (17.09.2009)