Daleko od ní

S citem natočené drama o vyrovnávání se s Alzheimerovou chorobou má pomalé tempo, které od diváka vyžaduje, aby se také zklidnil. Pak si teprve může všimnout, že se režisérka docela slušně vyhýbá zbytečnému patosu a nejde jí o žádné ždímání slz. Je to malý nenápadný film postavený na hereckých výkonech tří herců, kterému výborně svědčí melancholická atmosféra zasněžené kanadské krajiny. (14.12.2013)

Nebýt Sarah Polley v roli scénáristky a režisérky, asi bych se o tenhle malý snímek příliš nezajímal a velice pravděpodobně by mě minul, což by byla rozhodně škoda. Daleko od ní je pojato ve velice realistickém a uvěřitelném duchu, bez velkých zvratů v ději, film si jen tak sám hezky plyne a po celou dobu ho doprovází posmutnělá atmosféra, která si ovšem neklade za úkol emocionálně vydírat, ale pouze poukázat na to jak tenká hranice je mezi štěstím a zármutkem, a že podobný osud jednou může potkat i někoho z nás. (24.05.2008)

Realisticky natočený snímek, který má i přes zdánlivě nepříliš nosný námět hodně co říci a který asi při hodnocení trochu doplácí na to, že víc jak polovina diváků pevně věří, že se jich nikdy (nebo aspoň ještě dlouho ne) týkat nebude. Celé téma je velice citlivě zpracováno a naprosto nesouhlasím, že kvalitu filmu poznamenává "Hollywood". Ano, sentiment se tady opravdu mohl pěkně zabydlet, roztáhnout, vyřádit a pohltit realitu, ale buďme objektivní, nestalo se tak. Výborné herecké výkony jsou samozřejmostí a najde se pár momentů, které pohladí a osvěží (co udělá Alzheimer ze sportovního komentátora je tedy docela síla). Nezapomenutelný zážitek to není, ale hodně obsažná exkurze do doposud zapovězených míst ano. (02.03.2008)

Nepříliš známý snímeček o tajích Alzheimera a o, v dnešní době nepředstavitelné, lásce přikrmované už pouze vzpomínkami, která však ani po 43 letech nesnížila intenzitu. Vzhledem k tomu, že příběh plyne hlemýždím tempem, tak má divák fůru času přemýšlet o této prapodivné nemoci a načerpat tak cenné rady a triky, které třeba zužitkuje v důchodovém věku. Bude-li mít tu smůlu. S pomalu plynoucím tempem je bohužel spojeno i to, že se člověk stíhá nudit, a to poměrně intenzivně a často. Jedná se o těžký nízkorozpočťák, který je určen velmi omezenému okruhu diváků, do kterého zkrátka nepatřím. I přesto je nutné ocenit nulovou sentimentalitu a velice citlivé pojetí. Více než hvězdu ze sebe asi nevymáčknu. Přesto to nebylo až tak zlé, jak jsem očekával. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (15.04.2016)

Jak bude západní společnost stárnout, tak možná budou stárnout i hrdinové jejích filmů. Budou trpět Alzheimerem a pronikat stále více do šedého mainstreamu, jehož úkolem nebude poskytnutí uměleckého zážitku, ale osvěta a milé dojímání. Linout se z nich bude vyhezčená pravda, doprovázena tklivou hudbou, postříkana sladkými slzami. Budou volat, že stářím život nekončí a štěstí stále někde číhá, ale tak nějak opatrně, aby nebyli podezřelí. Mohou mít i pravdu, ale věřili byste jim, když jsou oblečeni jak reklamní agent? ...Houby, jsem špatný prorok, doba těchto filmů už je dáávno tu. Silné **. (03.05.2010)