Dobrovolná oběť

Čekal jsem poněkud větší maso.... Dobře, tvůrci se rozhodli převést šokující událost do dramatického příběhu, který by poodhalil důvody, proč někdo někoho sežere, přičemž oba si to svým způsobem užijí. Ač zde byla snaha o vytvoření ponuré atmosféry - ladění obrazu do šedých a hnědých tónů, déšť, syrovost, neurčitá špinavost, snímek příliš stísněně nepůsobí. Směrem k závěru jsem si říkal - tak šup, už se do něho pusť, to je doba....a pak nepřišly ani šok, ani hrůza, ani znechucení, jen jakési podivné prázdno. Drsné záběry si nechala kamera pro sebe... Místy zajímavé, leč jako celek průměrná šeď - 2,5* (23.09.2016)

Dobrovoľná obeť je jednoznačne veľmi zaujímavou a hlavne temnou a neobvyklou sondou do témy kanibalizmu. Najvýraznejším plusom je zhmotnenie myšlienok kanibala a súčasne aj jeho obeti - ako to vnímajú, prečo to tak je, ako sa pri tom cítia, čo ich k tomu vedie. Súčasne je tu aj poskytnutý pohľad človeka, ktorý je tým fascinovaný - študentky, ktorá o nich píše prácu. Tieto tri prvky tvoria skvelý celok, ktorý s použitím retrospektívy zmapuje dráhu oboch priamo zainteresovaných ľudí + študentky, ktorá nám túto dráhu mapovať pomáha. Prevedenie je veľmi nepríjemné a diváka nemôže nechať chladným a neznechuteným - niektorí (ja) budú fascinovaní, iní maximálne zhnusení. Každopádne, ja vyjadrujem hlboké nadšenie. (17.05.2015)

Najväčším záporom filmu je to, že má príliš pomalý rozbeh a pri niekoľkých určitých scénkach vám už od únavy klipkajú oči - čo sa od priemernej réžie Martina Weisza čakať dá. Na druhú stranu je príbeh nepríjemne temný, zaujímavý a snaží sa vás udržať na pozore až do konca, čomu napomáha aj dobrý výber neznámych nemeckých tvárí. (09.02.2018)

Kdyby do filmu nebyla našroubována zbytečná pasáž se studentkou, flashbacky do kanibalova dětství a život jeho oběti před tím, než se "seznámili" mělo by to daleko větší hodnotu a lepší vyznění. Takhle to celé vyšumělo do ztracena. Mělo se to vysloveně soustředit na kanibala... Když jsem se na to tak díval, říkal jsem si, že je velká škoda, že se toho nechopil Haneke ... (08.04.2013)

Dodnes si pamatuju případ, v němž figurovalo jméno Armin Meiwes docela dobře. V té době jsem pomalu končil na střední a případ „internetového kanibala“ se probíral v médiích nejen v Německu, ale i u nás. I proto jsem byl po delší době rád, že jsem narazil na tento film, který se inspiroval tímto případem. Martin Weisz pro mě určitě není neznámým režisérem, ale to jenom díky tomu, že jsem měl možnost od něj nejprve vidět film The Hills Have Eyes II (2007) a na rozdíl od většiny ostatních jsem s ním byl spokojený. To samé se dá říci i o tomto filmu, ovšem je zapotřebí zmínit několik důležitých (ALE)! Především je hodně důležité, aby k němu fandové hororového žánru nepřistupovali jako k „hororovému“ filmu, přestože je do tohoto žánru zařazený. Jde totiž o to, že hlavní kostra zápletky se sice točí okolo německého kanibala a jeho oběti, ovšem tvůrci se snažili celý film pojmout hlavně po dramatické stránce příběhu obou mužů, kteří v něm figurovali. Což se jim dle mého sice povedlo, ale k úplné spokojenosti mi tu pořád něco chybělo. Atmosféra místy nabídne skutečně ponuré momentky a to i díky vzpomínkovým scénám, ovšem najde se zde i několik pasáží, které dost nudily. (18.05.2015)