Su-ki-da

Takovymto dilkum proste Rudovous nemuze nedat jak jinak nez pet hvezd. K dokonalosti tomuto filmu chyby mnohe a vetsine lidi bych ho rozhodne nedoporucoval - asi by se tou pomalosti unudili k smrti. Nicmene pro me je to dalsi nezapomenutelny filmovy ZAZITEK. Prosty a vlastne krehky snimek zacina na japonskem venkove, v druhe pulce se preneseme naopak do moderniho velkomesta. Zatimco co tu prvni cast sledujeme z pohledu mladicke, zamilovane Yu (roztomila Aoi Miyzaki), v druhe casti naopak vypraveni prechazi na jiz dospeleho, vyklidneneho Yosukeho (Hidetoshi Nishijima). To s jakymi jemnymi naznaky a citlivosti reziser zdeluje jejich pribeh je pro me proste uzasne. Pres jistou tragickou notu je sympaticke, ze si film uchovava nadeji. Matty vyborny komentar. (09.03.2008)

Film kvůli tmavý kameře působí skoro až jako takovej nezávislej amatérskej snímek, nicméně to vůbec nevadí, ale horší je, že působí i hodně rozvláčně a pomale. Chtěl jsem dát za 3*, ale po přečtení Mattyho komentáře mu musim dát jednoznačně zapravdu a vlastně díky němu jsem si uvědomil a utřídil, co všechno se ten film vlastně snažil jednotlivými záběry, atmosférou i prostředím říct (24.11.2008)

Samozřejmě, že jsem nečekal normální film, když v něm hraje Aoi Miyazaki. A samozřejmě se mé očekávání potvrdilo. První půlka je hodně zajímavá, ale od té doby, co hrdinové zestárnou, už to jaksi není ono. Už se to jenom táhne a ty zajímavé záběry, které si pohrávají s divákem a jeho představivostí, jsou ty tam. Pak už je to jenom nuda, takže proto takové hodnocení. (21.02.2010)

Zamilovaná dívka potkává zamilovaného chlapce – oba jsou uzavřeni ve vlastních světech, vzdálených světu reálnému, který je pro ně cizí, neznámý a ztrácejí se v něm. O sedmnáct let později jsou z nich dospělí lidé – stále ztraceni uprostřed světa, kterému nerozumí. Podaří se jim konečně zdolat mnoha lety vyztuženou bariéru a najít tu správnou cestu k tomu druhému? Má zde ryzí láska ještě vůbec reálnou šanci na úspěch? Dokážou to? Dokážou to navzdory tvrdým překážkám, jež jim do cesty nastražil osud? Musí, musí to přeci dokázat a věřte mi – budete si to přát stejně urputně jako já. Su-ki-da je překrásnou poetickou love story, evropské mentalitě snad až příliš vzdálenou svou křehkostí, avšak potvrzující univerzálnost některých lidských emocí. Třeba skutečně žijeme jen pro ten jeden magický okamžik, na který již nezapomeneme do konce života – jenže… kdo nám poradí, který okamžik to je? Málokdy se vidí film, u něhož by tak málo záleželo na tom, co vidíte a jak moc na tom, co cítíte. Jakkoli má Su-ki-da pozvolné tempo, nedoporučuji vám, byť jen na okamžik, odcházet. Pouto, které si vytváří s divákem je velice tenké, sotva postřehnutelné, a při sebemenším záchvěvu by se mohlo přetrhnout. Není to však film chladný či odtažitý, pouze volí coby výhradní druh komunikace tiché našeptávání. Není to ani film tak hrozně depresivní, jak naznačuje ladění spíše do pošmournějších barevných odstínů a množství bezeslovných záběrů na předměty ponechané ve své nekonečné osamocenosti. Nicméně je to film o samotě, která nikdy není radostná, ale abych použil slogan tématicky spjatého amerického snímku The Station Agent – „Samota je snesitelnější, když máte někoho, s kým ji můžete sdílet“. Velkou, nikoliv však přehnanou pozornost doporučuji věnovat četným záběrům na oblohu, na, stejně jako hlavní hrdinové, smutně osamocené mraky, k nimž mnozí s nadějemi vzhlížejí, v tom, co se nakonec stane, jsou však ještě bezradnější. Anebo jsou to naopak právě ony, které bdí nad našimi životy a nepatrnými výkyvy je usměrňují? Nevím, možná, kdykoliv si na ten film znovu vzpomenu, docházejí mi slova, ta oproti viděnému, resp. prožitému, působí taaak malicherně… 80% P.S.: Aoi Miyazaki v hlavní roli pravděpodobně není dcerou Hayao Miyazakiho – IMDb zobrazuje celkem 84 osob s tímto příjmením. :-) (25.05.2007)

Matty to opravdu hezky vystihl i když občas trochu přehrává, těch tvrdých překážek tam zase tolik není vlastně jen jedna ale o to zásadnější na konci filmu :-), která se sice drží hesla všechno zlé je k něčemu dobré, ale přesto mi tam tak úplně neseděla. A mimochodem ústřední skladba filmu (která hraje i zásadní roli v příběhu) Dear Blue je vskutku nádherná. (14.04.2009)