Já, legenda

Promarněná příležitost, kterou stěží a s vypětím všech sil zachraňují Francis Lawrence, Will Smith, takřka všudypřítomná atmosféra a především úvodních třicet minut. Jenže poté to najednou již nemá co nabídnout. Za rozpačitý výsledek nemůže ani tak absence akce či poněkud úsměvné příšery. Vina padá jedině na hlavu scenáristů. Pominu, že z předlohy zůstal skutečně pouze úvodní nápad, ale to že pro sto minut stopáže popsali stěží tři stránky scénáře mi nikdo nevymluví. Hanba jim, že si za takové nic ještě nechali zaplatit. Při nulovém ději se ani nepopiratelné charisma Willa Smithe moc nechytá. O to hůře pak působí naprosto směšný závěr (ten "alternativní" věrný duchu předlohy film znatelně vylepšuje). Blockbuster, který není popcornem a zní v něm (nejen) myšlenky Boba Marleyho. To se cení. Ovšem to, že je ve výsledku pouze průměrným zážitkem, tak to již ne. (06.01.2008)

Škoda až komiksového rozměru nakažených, tj. jejich enormních schopností – takové síly, že by snad rozšmajclovali i pancéřák a rychlosti, že by v krátkém sprintu za sebou nechali i Asafu Powella. Trošku se to bije se zbytkem filmu, který je vlastně takovým komorním dílkem o osamoceném životě jediného přeživšího, jeho pocitech a smutku. Tedy nutno dodat, že „komorním dílkem“ s fenomenálními triky, protože takhle díky digitálním kouzlům vylidněný New York jste nikdy předtím neviděli a do budoucna možná dlouho neuvidíte. V tomto koncertu o jediném muži, který za celou dobu snad nesleze z plátna, Will Smith dokazuje, že pokud na to člověk herecky má, zbaštíte mu všechno, i ty dojemné dialogy s umělými figurínami z vitrín. Kdo by tehdy před lety řekl, že tenhle Fresh Prince, který do světa rapoval svoje moudra o ´gangstas´ ze sousedství, se stane takovou uznávanou filmovou veličinou. Navzdory tomu patetickému zakončení to byly 2 hodiny zajímavé podívané, i když ta slečna, sedící v kině za mnou, si to se slovy: „….další americká píčovina.“ zjevně nemyslela :o) (19.02.2008)

Běžný divák neocení tento moderní skvost, ovšem divák odkojený raným Cronenbergem, Romerovými filmy a jejich klony, "Den a 28 dní poté" atd., vidí v tomto všechna předešlá témata těchto tvůrců a filmů přirozeně, nenásilně a úžasně spojené dohromady. Jedná se o moderní varování před katastrofou, která dříve nebo později na naší planetě stejně propukne (virový původ něčeho, co nepůjde zastavit ...), otevírá řadu témat, které nastiňoval již Romero a nebyl stále chápán (kritika konzumní společnosti, honba za věcmi, neživými pozlátky a vytváření iluze, že věci z nás dělají lidi, nikoliv naopak ...). Nastínění otázky ztráty hodnot a hodnot opravdových, smyslu sociálního kontaktu, úžasně sehrané přátelství a přímo závislost na živém tvorovi (tady je to pes). A nakonec i v podstatě filosofické dílo o smyslu života jak jedince, tak celé lidské populace. Vyjmutí, a to i obrazové, mnoha témat, která se zde objevují od Romera již z 60. let, ale přitom vše tak ojediněle ztvárněné, že film nevykrádá, ale vychází z mnoha témat a slučuje je v jedno. Pro mne osobně úžasný, originální a jedinečný zážitek, kdy mě mrazilo z té samoty víc, než z hromady "zombies" ... Jediný problém filmu je ztvárnění zombií/nakažených, kteří jsou těžce digitalizované, na dnešní poměry a dobu amatérské, jako by vypadnuvší z nějaké dnešní videohry. Každopádně film není o zombiích, takže jsem mu to prominul. Pro mne plný počet a úžasný filmový zážitek. (Smith podává podle mne nejlepší herecký výkon své kariéry ...) (29.09.2008)

Dokud je Dr. Neville jen se svým psem, je to výborné, i když Smith není zrovna dramatický herec. Když ale přijde vlastní blbostí o Sam, tak mě to nakrklo, že ztratil veškeré mé sympatie. Smrt Sam je ovšem emoční vrchol filmu, jehož úroveň potom dost poklesne. Krátce nato se jako deus ex machina zjeví ženská s blbejma kecama o božím záměru, objeví se lék, mutanti vtrhnou dovnitř (tahle scéna je oproti úvodní v doupěti nakažených co do atmosféry o tři třídy horší) a je konec. BTW i studio může mít někdy pravdu, to alternativní zakončeními přijde ještě mnohem směšnější. Nebýt Sam, dal bych asi dvě. (11.05.2008)

Atmosféru hustou jak ryzí zlato v polovině značně naředí a) digitální humusáci b) černoprdelnická agitace. Bod a) v pohodě vyváží Lawrencova stroze autentická režie a Smithovo charisma, bod b) bohužel zůstane výhružně viset ve vzduchu jak ztrouchnivělý krucifix. Přitom syrová a beznadějná předehra přímo svádí k tomu nechat to tak, protože výsledná deprese by rozhodně byla působivější než vyžehlená vesnička s kostelíčkem a pámbíček na obláčku. Přes finální "apage satanas" jsem si film užil. Kdyby se nebál zůstat v pokleslém žánru, mohl být paradoxně mnohem výše. P.S. Nebýt producenti srabi, tak alternativní konec by výsledný dojem obstojně vyžehlil... (02.10.2009)