Já, legenda

Kniznu predlohu som necital, ale I am Legend je prinajmensom "entertainment" vydarenou transformaciou filmovej verzie The Last Man on Earth s V. Priceom z 1964. Akykolvek myslienkovy presah je zredukovany takmer na nulu, ovsem osobne mi to vobec nevadilo, kedze "nahrada" v podobe presvecivej postapokalyptickej atmosfery vyludneneho velkomesta bola dokonala. Navyse, ta okata trikovost kreatur mi skvelo podtrhovala ich de-evolucnu animalnost a zaroven zintenzifikovala survival mod hlavnej postavy v akcnych pasazach. (24.12.2007)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Běžný divák neocení tento moderní skvost, ovšem divák odkojený raným Cronenbergem, Romerovými filmy a jejich klony, "Den a 28 dní poté" atd., vidí v tomto všechna předešlá témata těchto tvůrců a filmů přirozeně, nenásilně a úžasně spojené dohromady. Jedná se o moderní varování před katastrofou, která dříve nebo později na naší planetě stejně propukne (virový původ něčeho, co nepůjde zastavit ...), otevírá řadu témat, které nastiňoval již Romero a nebyl stále chápán (kritika konzumní společnosti, honba za věcmi, neživými pozlátky a vytváření iluze, že věci z nás dělají lidi, nikoliv naopak ...). Nastínění otázky ztráty hodnot a hodnot opravdových, smyslu sociálního kontaktu, úžasně sehrané přátelství a přímo závislost na živém tvorovi (tady je to pes). A nakonec i v podstatě filosofické dílo o smyslu života jak jedince, tak celé lidské populace. Vyjmutí, a to i obrazové, mnoha témat, která se zde objevují od Romera již z 60. let, ale přitom vše tak ojediněle ztvárněné, že film nevykrádá, ale vychází z mnoha témat a slučuje je v jedno. Pro mne osobně úžasný, originální a jedinečný zážitek, kdy mě mrazilo z té samoty víc, než z hromady "zombies" ... Jediný problém filmu je ztvárnění zombií/nakažených, kteří jsou těžce digitalizované, na dnešní poměry a dobu amatérské, jako by vypadnuvší z nějaké dnešní videohry. Každopádně film není o zombiích, takže jsem mu to prominul. Pro mne plný počet a úžasný filmový zážitek. (Smith podává podle mne nejlepší herecký výkon své kariéry ...) (29.09.2008)

Scénář: Akiva Goldsman, Mark Protosevich .. Please say hello to me. Will Smith je skutečně borec. Nejen, že má na to utáhnout film téměř sám se svým charismatickým kouzlem (i do kina dotáhl na předpremiéru mnohem více lidí, než je při těchto akcích obvyklé), ale také jako vědec zachraňuje celé lidstvo. Bohužel, to co vidíme jako diváci je pro velký zážitek zcela nedostačující. Rozjezd ještě parádní, vyprázdněný, mechem zarůstající New York je boží kulisa. Snímek má v těchto místech skvělou atmosféru, ale kolísá na tempu, které je příliš pozvolné a narušují ho pouze slušně vkládané prostřihy do hořké minulosti (lék na rakovinu = vyhubení lidstva). Tahle dějová vyprázdněnost zamrzí nejvíce - jelikož se film ve formě rozpracovaného scénáře potuloval mezi tvůrci řadu let, čekal jsem, že v něm bude NĚCO více děje, než jen tohle „kde nic tu nic.“ O všemožných okolnostech, mutantech apod. se takřka nic rozšířeného nedozvíme, ani Smith vlastně nemá moc co hrát (scény se psem výborné), spíše se jen toulá od ničeho k něčemu. Závěr 'I Am Legend' v žádném případě nijak víc nezkurvil, ale ještě párkrát by ten kostelní zvon zabimbal a slyšel bych pár dalších keců o Božím plánu (které Will statečně fuckoval), zřejmě bych nevydržel to do výsledku projevit. Ale je to pobožná Amerika, která je primárním publikem, tak co chceme, že? (06.01.2008)

Vylidněný New York, flashbacky do dob, kdy se epidemie rozjela, ale i hrozivé zapadání Slunce či útok těch zmutovaných bytostí - to byly pro mě úžasné scény. Téma, kdy nějaký virus zabije většinu lidí na planetě, mi přijde hodně zajímavé. Film má skvělou atmosféru, Will Smith táhne film povětšinou sám statečně kupředu a potěšila působivá hudba Jamese Newtona Howarda. Naštval mě, jako zde většinu komentátorů, závěr plný náboženských keců. (21.01.2008)