Strange Circus: Kimjó na circus

Totální schíza, která vám doslova (dámy prominou) vyšuká mozek z hlavy! Bizarní, šílené, zvrhlé, ale na druhou stranu mistrovsky promyšlené, teatrální, poetické a hravé. Přišlo mi, jako bych seděl v Rudolfinu a poslouchal orchestr, který interpretuje klasickou skladbu se všemi dynamickými kudrlinkami a smyslem pro detail. Ano, zážitek hodný symfonii, ale filmové - obrazně řečeno. Samozřejmě, že ne každý Kimyō na sākasu zkousne, ale pro milovníky "mindfucků" je tohle povinnost vidět. (23.04.2014)

Úchylná procházka šílenstvím jedné rodiny. Konvenční vyprávění by bylo asi tím posledním, co bych od tohohle kusu japonského ústavního chovance čekal. Sono samozřejmě nezklamal a předložil příběh, který se nedá převyprávět. Jeho sonda do zmučené a zvrácené mysli jde opět až na dřeň a při sledování máte občas pocity jako byste se přichomýtli k sexu člověka a prasete, a přestože se stydíte, nemůžete odvrátit zrak. V afektovaném a brutálním závěru pak vrcholíte společně s filmem, potřísnění zkažeností, ale zcela svobodní a uvolnění. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Film plný šílenosti, kde hrají hlavní roli různá traumata, přičemž incest je v konečném důsledku ta nejméně úchylná věc, co se tu objeví. Ovšem ujetý scénář by ani v nejmenším nefungoval tak dobře, kdyby ho nedoplňoval i výrazně podivnědivný vizuál, od některých záběrů, přes kostýmy až k scénografii je tu všechno na takové tematické vlně, která obsahuje značný základ normálnosti, ale detaily je činí dráždivě mimózními. Sice bych ocenil trošku svíravější tempo, kdy je tu několik částí filmu zbytečně natáhlých, ale to je jen relativně malá piha v téhle hře na realitu a diváka. A hra je tu výborná, nejasná narace se pro takový film velmi hodí a předně - kdykoliv od této chvíle uvidím futrál na violoncello, budu v něm nenápadně hledat kukátko. (04.04.2016)

Veľká cirkusová show a iluzórna epopeja rodiny, ktorá sa pomaličky zažiera do mysle a obracia logické uvažovanie naruby, pričom ho však nezavrhuje - podobne ako u Davida Lyncha, stačí nájsť kľúč (čo je rozhodne dôvodom pre opakované zhliadnutie). Téma sexuálneho násilia páchaného na ženách tu dostáva zabrať, a i napriek umiernenosti v tomto smere má obdobný efekt ako Polanskiho Repulsion (dokonca je podobnosť aj medzi zobrazením prostredia, ktoré sa stáva nepriateľským a provokuje rastúce šialenstvo - u Sona zakrvavené steny školy, u Polanskiho desivé preludy v útrobách bytu, ilustračná scéna: http://www.youtube.com/watch?v=1swzjZvAeiI). Expozícia, plná opakovaných výjavov znásilnenia prelínaná bežným životom atypickej rodiny v dome a návštevami školy trvá zhruba 25 minút. Ďalších cca 40 minút tvorí ilustrácia súčasnej reality (tak, ako nám ju Sono predkladá) a života spisovateľky na vozičku, behom ktorých je predstavená pointa dva razy úspešne zmenená a stále funkčná. Zvyšných 40 minút patrí rafinovanému vysvetleniu celého doterajšieho diania a obracia sa na diváka s otázkou, či pochopil. A tam niekde v pozadí stojí Sono a usmieva sa nad tým, ako opakovane používa rovnaký filmársky koncept z iných svojich filmov s opätovne odlišným výsledkom. O tom, že sa smeje divákovi, ktorému sa dej pochopiť nepodarí ani nehovoriac. Je to zvrhlé, je to zábavné a je to skrz na skrz nesmierne zaujímavé. Asi začínam mať na Sonove filmy úchylku. 90% (16.06.2014)

Tak to byl vážně CIRKUS !! Japani mě každým jejím dílem dohání k tomu, abych je začal nesnášet ještě více,než filmy s prvky DRAMA! Ten film neměl ani Hlavu ani Patu.. Byl tam vůbec nějaký Scénář? Jako by to celé bylo založené na nějaké hnusné Japonské Inspiraci! Vůbec nevím, jaká byla Pointa toho Filmu a už vůbec nevím, z jakého důvodu tohle bylo natočeno! Absolutní nezájem a z Japany jsem Zkončil !! (05.12.2012)