Strange Circus: Kimjó na circus

Velmi dotažená stylizace tento řekněme ujetý film zvedá až na vrchol. Obrazy ladí se situací, respektive šíleným stavem mysli protagonistů. Opulentní ve stylu Greenawaye, nekompromisní, neošizené kulisy, halucinogenní masky, děj pulsující od snové nečinnosti do vyhroceného psychického a fyzického násilí, střízlivé dialogy podávané úmyslně hysterickým tónem. Hudební stránka funguje taky konzistentně -- když bojuje pomatená mysl herečky, bojují spolu dva hudební motivy přes sebe, banální hudební téma na banální děj atd. Eh, nechci tu mít intelektuální řeči, takovou hanbu bych nesnesl -- nicméně toto dílo o rozpadu osobností v rámci mírně řečeno dysfunkční rodiny, netriviální zejména po stránce formální, si zaslouží pochvalu. Režisér drží laťku. (19.08.2013)

Matka, otec, dcera a později i mužský nápadník s tváří a účesem děvčete... aneb malé dějiny jedné úchylnější rodiny s plynutím téměř cyklickým. Plynutí tohoto filmu bych rozdělil asi do tří částí: ta první působí dojmem mozaiky, jež každou chvíli během ústřední zápletky hází před diváka nevšední stylové nápady, pro Šiona Sona vlastně typické (ať už jde o rámování cirkusovými a pouťovými výjevy nebo závažnou operaci pojatou do rytmu hudby), druhá část pak přináší s mírným pomatením mysle diváka i jistým zvolněním v střihovém vyprávění již zdánlivě odlišný příběh s odstupem času. Do třetice přijde mysteriózní vyvrcholení, jež velkou část vnímaného příběhu s navrácením se do minulosti ještě zvrátí, ale současně se v ní všechno dříve nejasné, vynechané či zdánlivě nedovysvětlené a nesouvisející plně vysvětlí, zapadne do sebe a tak úžasně propojí, že jsem jen žasl. Způsob vyprávění mi dost evokuje některé mozaikové filmy Claudea Lelouche typu Ať žije život, akorát s jedním malým (nebo hodně velkým?) rozdílem: mistr z Francie by nikdy nenatočil takhle úchylně sadistický horror, jaký je na oplátku často vlastný nejednomu japonskému tvůrci včetně Šiona Sona. Strange Circus je tak neskutečně propracován, včetně všemožných bizarností a úchylností, že mi další Sonův film i přes chvilkovou nechuť či náročně vstřebávání některých scén zase úplně vyrazil dech..! Nevím a radši vlastně nechci vědět, nakolik jsou Sonovi vlastní jisté zvrácenosti i mimo režisérskou tvorbu. Jen v tomto směru kvituji, že film obsahuje i několik výjevů morbidního cirkusového čísla nebo malého „sexuálního varieté“ před jásajícím publikem, z jakých naštěstí cítit, že jsou jasně mířené coby satirický výsměch nebo kritika podobných senzací. [85%] (27.10.2023)

Úchylná procházka šílenstvím jedné rodiny. Konvenční vyprávění by bylo asi tím posledním, co bych od tohohle kusu japonského ústavního chovance čekal. Sono samozřejmě nezklamal a předložil příběh, který se nedá převyprávět. Jeho sonda do zmučené a zvrácené mysli jde opět až na dřeň a při sledování máte občas pocity jako byste se přichomýtli k sexu člověka a prasete, a přestože se stydíte, nemůžete odvrátit zrak. V afektovaném a brutálním závěru pak vrcholíte společně s filmem, potřísnění zkažeností, ale zcela svobodní a uvolnění. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Nemám moc s čím srovnávat, protože tenhle žánr (velmi těžko definovatelný) se mi doposud úspěšně vyhýbal, což se ale po výživné inhalaci tvorby Siona Sona nejspíše změní;) Suicide Club mi asi sednul trochu více, hlavně měl (v podstatě) ujasněný koncept a VCELKU jednoznačnou pointu. Strange Circus je bizardní, alegorická, vypsychovaná podívaná, která zaujme nejvíce asi nápaditou stylizací (prostředí cirkusu a ústřední interiér jsou zpracovány velmi působivě). Rozvětvený příběh, který v závěru graduje ostošest, mě zaujal jen v jednotlivostech. Třeba je to tím, že jsem ho úplně nepobral;) (05.05.2011)

Nejsem si úplně jistý, co si mám o tomhle filmu myslet. Na můj vkus je Strange Circus příliš teatrální, hysterický a ... východní, nicméně to, co se tváří jako pointa (píšu "tváří", poněvadž je ten film vyprávěn skoro až lynchovsky zmateně, takže nevím, jestli ho chápu dobře), mě poměrně nadchlo. Občasná úchylnost je pak spíše otravná, než aby mě nějak vyšokovala (či pobavila). Zajímavé bezesporu, ale extra příjemný divácký zážitek jsem si z projekce neodnesl. (29.04.2011)