Cow, The
Obsahy(1)
Hassan je ve své chudé íránské vesnici váženým občanem. Jako jediný totiž vlastní krávu a na tento svůj majetek je také patřičně hrdý. Jednoho dne musí na nějaký čas vesnici opustit. Zatímco je pryč, je jeho kráva vesničany nalezena mrtvá. Ti si uvědomují, že pro Hassana znamenala víc než jen pouhý kus dobytka a proto se rozhodnou její smrt zatajit. Hassan se za nějaký čas do vesnice vrátí a všichni si uvědomují, že jednou se smutnou zprávu přece jen bude muset dozvědět.
Film je natočen podle divadelní hry Gholama-Hosseina Saedího a je debutem režiséra Mehrjuího, který studoval v USA. Do íránského filmu přinesl ze Západu nový styl.
(ČSFD)
Recenze (10)
Klasika a jeden z určujících filmů (první) íránské nové vlny počátku 70. let je dílem pozoruhodného tvůrce Mehrujího, který již v dětském věku nabízel okolí snímky promítané z vlastnoručně zhotovené 35mm promítačky a od konce 50. let čerpal zkušenosti při studiích v Americe. Ze školy v Los Angeles (kde byl jedním z jeho učitelů i Jean Renoir) však nespokojen odešel a po vystudování filozofie se v r. 1965 vrátil do Teheránu, kde po novinářských angažmá debutoval svéráznou parodií na sérii s Jamesem Bondem. Jeho následné, "vensické" drama Kráva (adaptaci hry kontroverzního a Pahlavího režimem šestnáctkrát vězněného dramatika Sa’edího) však s tímto pokusem zřejmě pojí máloco: režisér zde v duchu milovaného neorealistického přístupu vykresluje trudný příběh muže jménem Masht Hassan, jehož blízký vztah k vlastní, ve vesnici jediné krávě (byť nemá jméno) se po její náhlé záhadné smrti při jeho nepřítomnosti proměňuje v psychickou posedlost, snad až pomatení, či přechod duše němého tvora do jeho vědomí. Vesničané, včetně Hassanovy ženy, se pokoušejí nešťastníka, jenž přebývá dnem i nocí ve stáji a doslova se "mění" v krávu, přivést zpět k rozumu, při snaze doputovat s ním přes rozblácené okolí do nemocnice jim však zdivočelý tvor unikne a nachází smrt při pádu do kamení. Černobíle natočený, herecky působivě ztvárněný boj jedince s neštěstím má odstín věčné balady i autenticitního zachycení reálií (využití "dokumentaristických" záběrů místních lidí v úvodní a závěrečné pasáži). ()
Cítim sa tu medzi vami ako čierna ovca. Hodnotenie je ale z môjho hľadiska právoplatné. Som síce viac divácky zameraný ( ale rozhodne neodmietam nezávislé, či artové snímky ), no táto dedinská tragédia ma nechala ľahostajnou. Až záver, ústiaci takmer do akčnej drámy, ma vytrhol z hlbokej letargie. Nie je to pre mňa nepochopené dielo, ale iba obludne nudné. ()
Príbeh, ktorý by sa dal zhrnúť do jednej málo rozvinutej vety a ktorý by mi tak viac sedel ako netradičná a humorná epizóda v nejakej širšej mozaike zo života v Iráne v poviedkovom filme. Ale máme tu film 100 minútový a ten dokáže zaujať najmä spôsobom snímania a zobrazenia svojráznosti dedinských postavičiek. Ich život v chudobe vám môže pripadať príliš jednoduchý a nezáživný, ale na druhej strane som si nikdy nepovedal, že títo ľudia majú dôvod byť nešťastní. Práve naopak, každý každého pozná, všetci sú stále vonku, komunikujú spolu a ak sa chcú uživiť, stále je čo na práci. Teda pokiaľ nezačnete až nezdravo prejavovať náklonnosť ku krave... ()
V románu Kadera Abdolaha Dům u mešity (česky Kniha Zlín, 2011) je popsána následující historka: ihned po revoluci zakázal ajatolláh Chomejní všechna kina (a nevěstince) jako nečisté. Devět měsíců po revoluci byly dveře kin stále zatlučené a některá se měla přebudovat na mešity. Zoufalí filmaři se rozhodli Chomejnímu promítnout klasický perský film Kráva. Velký ajatolláh ve filmu spatřil sebe, své rodiče a vesničany v dobách svého mládí. Následně se Kráva promítala v íránské televizi jako film schválený samotným ajatolláhem a vhodný pro věřící muslimy. A íránská kinematografie byla zachráněna před hrozícím zánikem. V románu jde sice o fikci, nicméně film Kráva se Chomejnímu skutečně líbil a byl možná opravdu jedním z důvodů, proč v Íránu nebyl zakázán film jako takový. Jinak je Kráva typický neorealistický film (i když jen zdánlivě, film nemá být realistický a natáčel se s profesionálními herci), který sám o sobě dnes už neohromí, zajímavý je ale jeho dobový kontext. Film vznikl ještě za vlády proamerického šáha Rézy Pahlavího a za vládní finanční podpory. Záhy byl ale zakázán jako příliš sociálně kritický, skutečným důvodem byl ale nejspíš režimu nepohodlný Gholam-Hossein Saedí, autor literární předlohy a spoluautor filmu. Film se nakonec s velkým úspěchem začal v Íránu promítat v roce 1970 a i přes zákaz jeho exportu byl o rok později propašován na festival v Benátkách, kde se stal senzací i navzdory tomu, že byl promítán jen v původním znění bez titulků. Následně se film stal jedním ze základních kamenů íránské kinematografie a předchůdcem tzv. íránské nové vlny. ()
Nádherný íránský film s prvky metempsychózy, kdy se duše krávy po její smrti přesune do těla jejího majitele... anebo se majitel krávy po její smrti žalem zbláznil? Toto tajemství se vine celým filmem, vše zůstává jen v divákově mysli... I proto lze tento snímek hodnotit velmi vysoko. Jinak velmi silný snímek i z hlediska obrazu, hudby a celkově hereckých výkonů. ()
Zajímavosti (2)
- Filmové zobrazení íránské zaostalosti a chudoby natolik pobouřilo producenty (snímek z velké části financovala šáhova vláda), že přinutili tvůrce přidat k filmu prohlášení, že zobrazené události se odehrávaly v dobách před vládou současného režimu. (Hans.)
- Gaav je první celovečerní íránský film, který vzbudil významnější mezinárodní odezvu. (Hans.)
Reklama