Obsahy(1)
Brodwayský muzikál na motivy londýnské pověsti o vraždícím holiči. Benjamin Barker (George Hearn) byl nespravedlivě odsouzen na 15 let. Nyní se vrací do Londýna a seznamuje se zde s pekařkou paní Lovettovou (Angela Lansbury). Barker si změní jméno a jako Sweeney Todd opět otevře své holičství. Muž který ztratil svou manželku a dceru se rozhodne mstít a začne vraždit své zákazníky. Chytře se zbavuje těl a posílá je do pekařství paní Lovettové, která maso obětí zapéká do vynikajících pirohů. A Sweeney Todd si mezitím brousí břitvu na soudce Turpina, který ho připravil o rodinu. (TwoFace)
(více)Recenze (5)
Krásná hra. Sweeney a Antony jsou skvělí. Johanna a Lovett mi moc nesedly, z jejich zpěvu mě bolí hlava a Lovettové hlas neladí s Toddovým, obě jsou na můj vkus trochu nemotorné a neženské, ale to se mi může zdát vzhledem ke stáří hry. Mladá romance mezi Antonym a Johannou se mi líbíla více než ve filmu, je taková energická, roztomilá a plná nadšení. Je tu spousta humoru a uvolněná atmosféra divákovi nedovolí brát všechny ty vraždy a kanibalismus vážně. Konečně jsem také pochopila některé texty, které se mi do filmu nehodily, jako Lovettiny stížnosti na stará kolena a označení žebračky "old woman". V souhrnu bych řekla, že divadelní Sweeney je celistvější, vtipnější a pochopitelnější než filmový a určitě stojí za vidění. ()
Jeden z milníků hudebního divadla. Nejlepší inscenace tohoto muzikálu. ()
Záznam strhujícího „grusicalu“, někdy prezentovaného jako opera, z pera S. Sondheima v originální broadwayské inscenaci natočeného při prvním americkém turné v LA v roce '82 (z úplně prvotního obsazení existuje pouze zvukový záznam), který nestačí vidět jednou. Ne máte-li slabost pro muzikály a mírnou zálibu v morbidnostech jako já. Ponurý příběh asi není třeba díky filmové verzi příliš oprašovat - holič z londýnské Fleet Street Benjamin Barker byl před 15 lety násilně odvlečen od ženy a dítěte a když po návratu zjistí, že se jeho milá poté, co byla oním zlovolným soudcem Turpinem znásilněna, otrávila arsenikem, přísahá pomstu jemu a později celému světu. Pocity, dojmy? Okouzlena jako nikdy předtím! Upřímně, filmový Sweeney se ve světle tohoto zážitku může jít zahrabat, a to, podotýkám, patřím mezi milovníky Burtona i Deppa. Není žádnou novinkou, že divadelní prkna skýtají zcela jiné možnosti (a chopí-li se akce schopný kameraman, je vyhráno), vše je tu přirozenější, opravdovější a o poznání dramatičtější; každá scéna, každý pohyb, každá grimasa a každý jednotlivý tón je perfektní a ona propracovanost a detailnost mě nepřestává uchvacovat. I po tisícím zhlédnutí se těším na maličkosti, jež příležitostný divák asi stěží registruje. Perfektní technické řešení kulis, prvotřídní černý humor (spoiler – na konci jsou všichni buď mrtví nebo totálně zešíleli), vynalézavá a dokonale harmonická partitura s promyšlenými texty, zcela nenucené a zcela odzbrojující herecké výkony, toť další nesporné přednosti tohoto učiněného pokladu. Obsazení je mistrovské a herci jsou pro své role jako stvořeni. Brilantní Lansbury v roli morálně lhostejné Mrs. Lovett jedinečným hlasem s „cockney“ přízvukem a účesem anime školačky připomíná postavičku z oldschoolových disneyovek a je patřičně „creepy“, takže si ji nelze nezamilovat (za svou roli získala mj. ocenění Tony Award), prostoduchý a (v mých očích) sladce rozkošný Toby, kterého nelze nelitovat, famózní Pirelli, jehož nátuře se nelze neobdivovat... a tak bych mohla ve výčtu pokračovat (snad s výjimkou Betsy Joslin v roli Johanny, jejíž zběsilý operní hlas je v kontrastu s projevem zbylého obsazení) až k samotnému Sweeneymu, kterého si nechávám nakonec – jeho smyslný baryton mě přivádí na vrchol blaha a nikdo mi nemůže mít za zlé, že jsem jím beznadějně posedlá. „My Friends“ jste nikdy neslyšeli, neslyšeli jste-li je od G. Hearna! Pro mě byl, je a bude on tím jediným pravým Sweeneym. Amen. Po skončení titulků jsem měla chuť vyskočit z pohovky a pustit se do bouřlivých ovací. Vysekávám poklonu všem zúčastněným a neskonalý vděk těm, jež rozhodli toho dílo zvěčnit. Bravo!!! ()
Docela jsem se bála si tuto verzi mého milovaného muzikálu pustit. Bylo to především kvůli Angele Lansbury. Viděla jsem její provední písně "The worst pies in London" na youtube a připadala mi příliž "rozjuchaná" (nenapadá mě pro to lepší výraz) pro roli v tak temné hře jako Sweeney Todd. Bála jsem se, že to vezme hře veškerou její důstojnost a stane se z toho jen fraška s velkým množstvím černého humoru. Kupodivu Angela Lansbury byla skvělá a její herecké vyjádření Mrs. Lovett mi sedlo. George Hearn byl také výborný, ačkoli neměl svou roli tak prošláplou jako v novější verzi verzi s Patti LuPone. Jinak proti hereckému obsazení nemám výhrady, až na žebračku, která nevzbuzovala strach (jako na koncertě) ani soucit (jako ve filmu). Jen se občas za strašného řevu proběhla po jevišti a kazila dojem. Ale za skvělé kostými a kulisy zůstanu na 5*. ()
Tak tohle je nejlepší zpracování hry Sweeney todd. V Burtonově verzi se to všechno bere tak vážně a pro mě tam bylo moc násilí, ale v této verzi byl černý humor, Angela Lansbury, více hororovější scény atd. Muzikály moc v oblibě nemám kromě Krysaře ale tohle bylo něco. Mrs. Lovett v podání Angely Lansbury byla dobrá. ()