Reklama

Reklama

Nízký let

všechny plakáty
Česko, 2006, 52 min

Režie:

Jan Šikl

VOD (1)

Obsahy(1)

Zdrojem cyklu Soukromé století je amatérský rodinný film. Materiál, který byl v době svého vzniku důležitý pro úzký okruh lidí, přináší dnes v detailech a naladění výlučná (neoficiální) svědectví o historii. Rodinný obraz nabyl během desetiletí kinematografické paměti podoby univerzálně sdělného příběhu. Nízký let vypráví příběh Táni a Václava od konce padesátých let do začátku normalizace. Václav byl stíhacím pilotem československé armády. Jeho žena přijala roli důstojnické paničky a po čase jej i s rodinou následovala do Sovětského svazu. Nevěra a alkoholismus ale manželství pomalu rozleptávají. Vedle vylíčení poměrů na sovětském sídlišti pro vojáky přináší film také výjimečné záběry, které Václav natočil při cvičných letech. Ve své době by jej za ně čekalo pravděpodobně obvinění a soud. Šiklova vizuální archeologie je svéráznou meditací o lidském údělu. Režisér podrobuje průzkumu existenci člověka, která se prostírá v čase a prostoru amatérských filmových záběrů. Ty pro něj představují významný kontrapunkt k obrazům minulosti zachovaných v dílech profesionální produkce. Při monologickém vyprávění zdůrazňuje Šikl osudovost konání jednotlivých postav. Interpretace dějin je režisérovi plochou, v jejímž rámci uspořádává filmové stíny svých hrdinů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

roswelll 

všechny recenze uživatele

Asi nejsilnější snímek ze všech osmi příběhů, které vyšly na dvou DVD Soukromé století. Podobných osudů určitě bylo zachováno desítky, uvítal bych další pokračování těchto zajímavých lidských životů. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

,,Ruský piloti mlátili svý manželky. Vašek ne. A pak jednou přišel z hospody nametenej, já ho vytočila, tak mě praštil, a bylo." Komentář čtený nevzrušeným hlasem, ostře kontrastující s tím, co nám chce autor skutečně říct. Při promítání ticho, jen praskání filmu občas narušené klidnými smyčcovými nástroji. Film černobílý, autentický, s obrazem s černými šmouhami a prasklinami. Promítací sál Pernštýn, tichá atmosféra, pár lidí... Nuda? Ani náhodou! Celé to do sebe zapadlo přesně tak, aby film nezačal nudit, ba právě naopak, aby vytvořil ojedinělou atmosféru. V televizi to takhle vůbec nemůže vyznít, ale v tom kině to bylo trochu jako kdyby vám někdo promítal své rodinné video a klidným hlasem vám říkal, co se tam právě děje. Hypnoticky krásné! ()

Reklama

Reklama