Noc patří nám

Jedinej problem filmu je asi rezie, precejen by to chtelo misty krapet vetsi svih a lip vygradovat nektery sceny. Ale jinak to je povedena kriminalka ze stary skoly, ktera se snazi prijit s necim novym do zanru a obcas se ji to dari a vyvoj postav je zajimavej. Co se tyce hercu, nejvic za pozornost stoji samozrejme Phoenix, jehoz postava je nejlip napsana, ma nejvic prostoru a je zajimava, takze ma Joaquin co hrat a zvlad to perfektne. To naopak Wahlberg do toho moc nedava, ale to je tim, ze ma minimum prostoru. Nebejt ty misty krapet mdly rezie, moh se tenhle film dostat mezi hodne nadprumerny kriminalky, takle to jsou jen slusny 4*. (23.03.2008)

Krimi, kterých je dvanáct do tuctu, či chcete-li šedesát do kopy, rezignující na nějakou originalitu hlavně svým žalostným scénářem (nezlobte se na mě, ale být pod ochranou svědků a jít na pohřeb člena rodiny je jako našít si na kalhoty v oblasti rozkroku šipku s nápisem: „Zde jsou mé genitálie, kopněte si"). Navíc Marky Markovi v roli vedoucího protidrogového oddělení nelze věřit ani ten vyleštěný odznak a tak alespoň v rámci rozvoje herecké kariéry Evy Mendes buďme rádi za to, že se posunula z polohy portorikánská matrace do polohy portorikánská dekorace. Grayi pamatuj, že když si vezmeš opici, nesmíš se divit, že ti dům smrdí po banánech.. Stejně jako ty nevím, jak si to vyložit, ale co vím je to, že by si měl líbat Phoenixovu zajímavou tvář a Duvallovy stařecké ruce za udržení We Own the Night nad vodou. (07.07.2009)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

„Mám ťa rád.“ – „Ja teba tiež.“ V uliciach zúri vojna. Tí, ktorí sa do nej nechcú miešať, sa do nej nakoniec zamiešajú najviac. Dvaja rozdielni bratia, jeden otec, ktorý ich má rád oboch a ženy, ktorým nikdy nedovolia naplno ich milovať. Robert Duvall a dokonca môj neobľúbený Mark Wahlberg tomu veľa dávajú. Pozitívnym vrcholom však nie sú ani tak oni dvaja, silné scény (kruto zakončená automobilová naháňačka v daždi) či prepracovaná réžia Jamesa Graya (ktorý si zároveň napísal scenár, ktorý mu produkovali Wahlberg a Joaquin Phoenix, tí sa mimochodom pod Grayovou taktovkou prvý krátstretli už v roku 2000 v Temných zákutiach), ale dominantný výkon Phoenixa, ktorý strhne i v menej logických momentoch. (28.05.2011)