Zápisky o skandálu

Nemůžu vymyslet jedinou věc, díky které by byl tento film výjimečný. Má sice dvě skvělé, přeskvělé herečky, ale neměla jsem dojem, že by dostaly prostor posadit mě na zadek. Celý film působí hrozně televizním dojmem, důležité věci se v něm odehrávají mimochodem a postavy mě iritují. Některé Barbařiny ironicky trpké úvahy na druhou stranu stojí za povšimnutí, jejich síla ovšem tkví v jejich literárnosti, film je nijak neobohacuje, myslím si. Výsledný dojem: nepovedené škatule, hejbejte se. No a ten konec, to už působilo vyloženě jako pseudothrillerový závdavek laciného filmu promítaného na druhořadé komerční televizi v jednu hodinu v noci. (07.05.2011)

„Nakonec vás vždycky odhodí. Jennifer říkala, že jsem moc náruživá. Co to přesně znamená? Že se přátelství oddávám? Že bych šla až na konec světa pro toho, koho obdivuju?“ Na konec světa a možná by zašla ještě dál…Bavilo mě, jak se odtažitá, nepřátelská a cynická veteránka snažila narozdíl od ostatních držet novou kolegyni od těla, ale postupně začala jejímu kouzlu podléhat úplně stejně. Stejně tak její postupné odkrývání skutečných citů, motivace a své pravé tváře. Pozorné získávání si důvěry přerůstající do nenápadného zavazování, vynucování přátelství a později až do vyloženě vychutnané manipulace jen ukázalo herecké mistrovství Judi Dench a Cate Blanchett jí byla naprosto rovnocennou protihráčkou (ale bavil mě i Bill Nighy, i když jen ve vedlejší roli). Samota, touha po vřelosti, dotecích a ovládnutí se stupňuje, zbývá jen neudělat chybu…a samotný konec byl nádherně zlomyslný. I díky němu hodnotím silnými 4*, velká spokojenost. „Dá si někdo čaj? Babs?“ - „Mléko, bez cukru.“ - „Sladká jsi dost, viď?“ - „Bezesporu.“ (19.07.2020)

Febiofest .. Scénář: Patrick Marber .. Drama o samotě. O kruté, depresivní samotě. A jedné nevěře.. Zápletka je vlastně jen z řady obyčejných, mnohokrát viděných (i díky traileru může snadno vzniknout pocit, že půjde o průměrný až banální film), avšak díky kvalitnímu režijnímu zpracování dostává velmi silný náboj a vymaňuje se tak z řady tuctových snímků. Richard Eyre postupně šlape na plyn a snímek vás po kouscích pohlcuje a válcuje svojí propracovanou atmosférou a intenzitou emocí. Mnohé skvěle graduje hudební doprovod, kdy některé vypjaté scény doslova fungují jen díky hudbě. Ženské herecké výkony jsou taktéž bezvadné - Judi Dench je demonická až maniakální, Cate Blanchett přitažlivá a podléhající pudům. Herecky obě patřičně věrné a osobně mě hodně potěšil i Bill Nighy. 75%. (03.04.2007)

„Můžu získat všechno tím, že nebudu dělat nic.“ Krutá samota, ještě krutější projevy zhrzenosti, slepá touha bez otěží a vzácná dávka empatie kráčející ruku v ruce s inteligencí. Zkušený TV tvůrce Richard Eyre dobře ví, jak do necelé hodiny a půl nacpat všechnu intenzitu dramatu, která by se v delší stopáži už nebezpečně rozmělnila. Triangl Dench, Nighy a průsvitná pleť Blanchett dokonalý v každém gestu, nad orchestřištěm Glass dirigující koncert precizní ve své opravdovosti. Ač manipulátory bytostně nesnáším, nepřišla mi postava Barbary i kvůli vtipným deníkovým glosám a občas rozumným (byť zahořklým) životním postojům až tak zavrženíhodná, nicméně jedním dechem dodávám, že kdybych měl zůstat po škole, tak jedině na "doučování" výtvarné výchovy.. (29.11.2012)

Překrásná Cate Blanchett a herecká třída Judi Dench v jednom filmu. No a jelikož je Cate opravdu krásná, tak bylo nesmírně napínavé sledovat právě její postavu. Vím, že je to herecký duet dvou výrazných hereček, ale Cate to tu tak ovládla, že mi ji na konci filmu bylo líto. Hodně líto. Cate vlastně ovládla celý film. Kdybyste tedy nevěděli, proč jsem si film tak užil, tak vězte, že to bylo kvůli Cate. Je třeba něco víc dodat? (22.07.2018)