Zápisky o skandálu

Aby Prima napravila prizma, flákla hned po ultranudě psychologický trhák. A tak jsem byl proti své vůli, zatímco se mi minuty života vlekly při psaní hanlivého komentáře na Pokání, vtažen do děje. Skutečně kontra mé chtění, protože se psychovložkové filmy snažím obcházet uctivým obloukem. Žiji totiž v přesvědčení, že nejsem jejich cílovým divákem, neboť PMS téměř nikdy netrpím a hysterickou záduchu jsem předvedl naposledy v dávných letech, ještě před oochlupením. Zkrátka je ve své bláhovosti považuji za frndí državu. Proto klopím všechny své hlavy a tvůrcům Zápisků vzdávám hold. Při pohledu na slaďoučkou Cate mi hlavou táhnul zásadní dotaz: co jsem to míval ve školských ústavech za katedrnické schoury? Pro týčerskou rozkuřovačku jejího ražení bych neváhal naučit se azbuku, základy zpěvu, trojčlenku či periodní tabulku prdků, tedy tajemné vědy, jimž jsem se nekompromisně vyhýbal. K samotné ,,vypravěčce" a tahounce celičké storky, tedy ku starolesbické madame Denchové - vynikající výkon. Její postava chvílemi ukazuje lidské ledví v jeho defekáty obalené střevnatosti. Je to o nás. O sobcích. A kdo tvrdí, že není, dělá si to dodnes! (13.03.2013)

Malé komorní drama se zvratem perspektivy, které by - kdybychom chtěli takhle brzy vyzradit pointu - mohlo nést podtitul "Kdo je tady pedofil?" *** Barbara stárne v úplném osamění, a přestože je sama prosta soucitu a neschopna skutečné lásky či oddaného a nesobeckého přátelství, přeje si nad nesnesitelnou samotou ztíženou i její sexuální orientací zvítězit alespoň za pomoci intrikářství a kalkulu. Ta druhá, mladá žena se zamotaným osobním i citovým životem, ale jednoznačně schopná a ochotná milovat, však není tou snadnou, dokonale využitelnou kořistí, již Barbara více než polovinu života vyhlíží. A není ani její první, ani poslední obětí. *** Batsheba je jméno neodmyslitelně spjaté s hrdinkou románu Daleko od hlučícího davu. Ozvěna téhle postavy i jejího životního údělu je tu jednoznačně na místě, jako tklivý leitmotiv jednoho z těžkých témat věčně rezonujících v partituře lidské tragikomedie. *** Není tu nic špatně, herecky je to krásná podívaná, jen to není v žádném smyslu velký nebo důležitý film. Podívala jsem se ale ráda, a kdyby se některé mé oblíbené divadlo rozhodlo uvést ho jako hru a obsadilo některé mé dvě oblíbené herečky, neváhala bych a koupila si lístek na deštivé odpoledne do první řady. *** A řekla bych, že tu svoji kočku Barbara postupně otrávila sama, v rámci své nemocné strategie.*~ (23.06.2018)

Stejně rafinovanou hru, jakou svádí zatrpklá, krutě cynická a dokonale osamělá Barbara s nezkušenou a skrytě nešťastnou Shebou, hraje i režisér Richard Eyre s divákem. Ze začátku neškodná partie dvou postav se po několika dějstvích přesunuje až do mrazivého zakončení, ve kterém vybuchující emoce přeskakují až k divákovi, oslněnému výkonem obou protagonistek. Výsledný dojem? Zarytý hluboko, hluboko pod kůži... (21.10.2007)

Ano, Judi Dench a Cate Blanchett mohou zcela oprávněně přijímat poklony, i když první jmenovaná mi zřejmě nikdy sympatická nebude (to je ale ostatně můj problém). Právě ona v Eyreově dramatu (který sází na zajímavou koncepci vyprávění) exceluje v roli zahořklé, staropanenské profesorky, s níž léta strávená v osamění bez přátel a životních partnerů notně zamávala, ono s přestárlou kočkou si toho moc nepovíte. Je tu ale ještě deník, do něhož si po léta vytříbeným slohem zapisovala veškeré své myšlenky a postřehy. Její stoický život rozhýbe až seznámení s mladou učitelskou posilou, pro níž se stane přítelkyní i mentorkou. A to výhradně v souvislosti s jejím letmým románkem s nezletilým studentem. V mých očích měl příběh dvou žen, které mají diskutabilní morální kredit, přesto zůstat v literární podobě – a i na divadelních prknech by mu to slušelo mnohem více!! Ať už to dopadlo jakkoliv, jeho myšlenka a zpracování mě nějak zásadně neoslovily!! (30.07.2007)

Popravdě moc nevyhledávám komorní dramata a už vůbec ne ty, které táhnou ženský ale v tomto případě jsem nadšen. Vynikající "malé" drama s neskutečnými hereckými výkony, kde mě rozdrtila hlavně Judi Dench, kterou jsem doteď měl jen jako "babiznu z Bonda". Film nemá zbytečně přepálenou stopáž, nenudí díky kvalitním dialogům a zajímavému příběhu a poslední třetina graduje tak neskutečně, že jsem chvíli uvažoval o absolutním hodnocení. Nakonec to jsou "jen" moc hezké 4*. (04.03.2010)