Interview

Neskutečně poutavé konverzační drama, kde se sice pořád "jen" mluví a mluví (co jiného taky čekat od konverzačního dramatu, že?), ale všechny dialogy měli takovou formu a podání, že jsem se neměl šanci, byť jen chvíli, nudit. Můj oblíbenec, herec a pan režisér v jedné osobě Steve Buscemi si konečně pořádně zahrál (už to nebyly jen menší role jako úchyl v Con Air, vyšinutý astronaut z Armageddonu nebo dobrák z Ostrova) a rozhodně to bylo ku prospěchu věci. Interview má i zajímavý a možná nečekaný konec, který mě dal trochu zabrat, ale radši nic dál prozrazovat nebudu, abych nespoileroval. "Rovnocennost neexistuje. Je jen vítěz a poražený." (05.10.2007)

V podstatě zcela normálí konverzačka, která je tak akorát dlouhá, aby nezačala příliš nudit. Buscemi i Miller jsou dobří, i když nikterak nevyčnívají. Intelektuálové, cinefilové a jim podobní si film nejspíš celkem užijou (na 4 hvězdy), těm ostatním ale nemá celkem nic moc co nabídnout a nemá proto cenu jít nad 3 hvězdy. (14.08.2007)

Je mi to skoro líto, ale nebýt posledních dvaceti minut, šla bych asi ještě níž i když je to jinak poměrně dost dobře hodnocený film. A to jsem byla ráda, že jsem to do těch závěrečných minut vydržela. I když je Steve Busceni jinak velmi dobrý herec, tak mě na tomto komorním konverzačním dramatu něco iritovalo. Nejen, že hlavní protagonisté měli k sobě zvláštní ambivalentní vztah, ale i já měla k tomu filmu podobný pocity. Škoda. (28.07.2012)

Pamatujte si, že špatná herečka udělá svou práci vždycky lépe, než-li špatný novinář.. Rozmazlená filmová štětka a protřelý válečný/politický žurnalista se pod vlivem alkoholu, drog a víry ve vlastní nadřazenost nad osobností toho druhého odhalují až na dřeň. Chytrý konec, leč scénáristicky nedotažená cesta k němu. Buscemiho Interview je přesně ten typ filmu, při kterém pokud dabing není 120%, nehorázně mu ublíží.. (10.05.2010)

Že je to remake ma zaskočilo, celý čas som v duchu skladal Buscemimu hlboké poklony. Stretnutie s originálom bude preto extrémne zaujímavé, ale nebudem sa ponáhľať, má tu čo doznievať. Veď takýto duel je vo filme každým dňom vzácnejší, plus kvitujem aké je to (aj v samotnom závere) divácky vďačné, čo do sympatií nestále, uspokojujúce, zábavné a hlavne skutočné. Sme malí, sme malicherní, sme slabí, sme povrchní, sme paraziti, sme ľudia a všetko čo máme nám právom patrí, tak to chceme, inak nevieme a nikdy nebudeme. Ale pri troške zhovievavosti sa s tým dá žiť, vlastne je tých nedostatkov a chýb toľko, že to tak asi musí byť. V pohode! (02.01.2010)