Interview

"Rovnocennost neexistuje, je jen vítěz a poražený". Než se dozvíme, kdo bude vítěz a poražený v duelu postaršího cynického reportéra a svůdné mladé filmové hvězdičky, budeme vystaveni více než hodině svižné, zajímavé a chvílemi sexuálním napětím nabité konverzační masáže, které lze vytknout jen zdlouhavost kolem pasáže otvírání nitra vnadné blondýny. Jeden byt, jedna restaurace, jedna ulice, dva výborní herci a překvapivě břitká a zneklidňující zábava. V jednoduchosti je někdy síla. (14.08.2007)

Nehrálo se tohle někde v divadle? Byla by to totiž výborná věc na jeviště, kromě scény ve vězení, rozhovoru v restauraci a nehodě na ulici se zbytek odehrává v Katyině apartmá. Buscemi zapíjí aspirin vínem, jako by se nechumelilo. Z jednoho úhlu pohledu je možno říct, že protřelý novinář Pierre Peders (Steve Buscemi) školí nezkušenou herečku Katyu (Sienna Miller) a hraje si s ní jako kočka s myší (nevinný výraz, se kterým ji při interview sděluje, že o ní nic neví; ukradení jejího deníku atd). Z druhé strany je ovšem patrné, že Pierre jako psycholog selhává a hra se v žádném případě neodvíjí zcela podle jeho pravidel. Nezvládá své emoce, ztrácí svůj původní nadhled a propadá kouzlu tajemné a čarokrásné Katyi. Brilantní křivka nálad u Katyi v kontrastu stále stejně se tvářícího Pierra je asi to, co nejvíc tenhle film dělá zajímavým. ///// "It's been very nice wasting time with you, Peter Peders."///// "You too, Cunt-ya."///// "And go fuck yourself." (29.06.2008)

Buscemi je zabehnutý týpek, ktoré mu to svedčí jak pred tak za oponou a keď sa znenazdajky ocitol pri kormidlovaní jednej z troch holandských prerábok, tak som jeho angažovanie vrelo uvítal. Nutno napísať, že nesklamal, ale ani neočaril. Jeho interiérové “Interview” spĺňa niekoľko predpokladov jedného z tvorivých procesov nezávislého filmu - má ukotvený model kontinuálneho rečnenia medzi minimálne dvoma, navzájom sa ovplyvňujúcimi osobami, z 95% sa koná na vyhranenom zázemí priestraného apartmánu, inam sa nepresúva a ťažisko problému neupriamuje na tzv. temporary pleasure diskutujúcej/koketujúcej dvojice, ale na ich podvedomé pochody a pudové nuanse. Chýba mu však to zlomové - uveriteľnosť a obsahuje to škodlivé – predvídateľnosť. Nenudí pri sledovaní, ale štípe pri zamyslení. Nezúrim, zvládam, no neodpadávam. (06.01.2011)

Tenhle "napínavý střet dvou povah" má v sobě jednu velkou chybu. Po 5 minutách by se obě poslaly do hajzlu a bylo by po střetu. Pak má v sobě i druhou velkou chybu. Po 10 minutách by se obě povahy znovu poslaly do hajzlu, odešly by tam a bylo by po střetu. Třetí chyba = 15 minut... Nebudu to protahovat, 83/5 = 16,6 chyb. Velkých chyb aneb sled naprosto nepravděpodobných komunikačních výmyků, veletočů a salt mortale. Formální žíněnka se v komorně pojatém dramatu čekat nedá a taky tu není... (11.12.2010)

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)