Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Tim Burton a jeho krvává muzikálová show možná neni tak kulerovoucí jak sem čekal, ale i tak se jedná o jeden z nejlepších zfilmovanejch muzikálů a to hlavně co se týče děje, božský audiovizulní stránky a nádherný temný atmosféry, která dělá tenhle muzikál tím čím je a kterou v týhle míře umí snad jenom Burton. Co se týká písniček, tak né že bych byl nějak zklamanej, ale nemůžu říct, že by mě to ohromilo, i když třeba od Deppa jsou některý pasáže strhující a Bonham je zase výborná zpěvačka, narozdíl teda od Deppa, kterej ale vše vynahrazoval dokonale temným pojetím zpěvu, krom toho jeho postava Sweeneyho Todda v jeho podaní je naprosto božská a abych pravdu řek, tak sem se pokaždý neskutečně těšil na podřezávání tou nádhernou břítvou, který bylo zpracovaný až skoro umělecky. Nicméně ty písničky podle mě mohly být daleko údernější, ale nevadí, já jsem i tak nadmíru spokojenej, ať už jde o příběh, parádní audiovizuální stránku a nebo temný písničky (08.02.2008)

Burtonova estetika temných kulis a vybledlých kamerových filtrů je okoukaná už dávno. Příslib živé vody v podobě muzikálových čísel však jenom celkovou uvadlost nakonec ještě zvyšuje. Pěvecké výstupy Burton absolutně nezvládá, chybí jakákoliv choreografie či alespoň její náznak, a tak se Johnny Depp i Helena Bohnam Carter snaží úplně naplano, byť jsou jinak opravdu výborní. Dvě hodiny jsem cítil jakousi nevyslovenou úctu k původnímu dílu (dokonce chybí i Burtonova pravá ruka Danny Elfmann), ale mám-li být upřímný, líp to nakonec zvládnul i Kevin Smith v Jersey Girl. (18.02.2008)

Johnnyho Deppku mám celkem ráda, ale v okamžiku kdy otevřel hubu a začal krákorat tak, že i kuřbuřt Slávík by ho poslal do piči místo do Las Vegas, jsem vytřeštila své jindy poklidně šikmé kukadla do evropských oválů a hloubala jestli si tvůrci dělaj prdel. Po chvilce mi došlo, že si prdel nedělaj. Vždy mě proto uklidnilo, když Johnny sám sebe už nemohl dále poslouchat, nebo mu bylo líto nevinného tvora co mu odevzdaně hačal na křesílku, a jedním hezkým pohybem břitvy nebohé oběti přeříznul krční tepnu a poslal jí šachtou jako čerstvou igredienci do masovejch taštiček. Osobně bych si nechala radši uříznout kebuli, než Johnnyho poslouchala déle než pět minut a tak mi vrtalo hlavou jak vlastně Deppka zabíjí, jestli je načne zpěvem a pak jen dorazí, nebo jestli trpím jen já a těm hovadům u něj v křesle se to líbí. Pokud ano, tak dobře že je kuchnul. Jinak film je zbytečně dlouhej, mordů je na tu stopáž tak žalostně málo jako výplně v mém výstřihu a konec mě nasral víc než fronta u kasy. Podruhé si to rozhodně nepustím, nehodlám riskovat, že mi uši zalezou do hlavy. (04.01.2016)

Myslím si, že by výsledek byl stejně působivý i bez toho až příliš explicitního násilí (to mi prostě k Burtonovi neštymuje), ale jinak spokojenost. Burton zase válí, spousta jeho typického cynismu (zde na samé hranici absurdna) a jeho nezaměnitelná vizuální stylizace, to jsou věci, které se mi nikdy neomrzí. A ač je zde přítomná hudba bez výraznějšího melodického motivu, který byste si po filmu pobroukávali, poslouchala se fajn. Stejně jako Deppův zpěv-nezpěv, u něhož stoprocentně platí, že není potřeba bezchybně zvládat škálu oktáv a intonaci, stačí mít „dar zaujmout“ a mít příjemnou barvu hlasu a to Johnny bezezbytku splňuje (Civale!). Ale hlavní hvězdou tu je někdo jiný – úžasná Bonham-Carter, jejíž cynicky pragmatickou paní Lovett jsem si labužnicky užíval každou minutu. (10.02.2008)

Kruté a sadistické, proto se to dnešní době bude líbit. Jenomže já občas do dnešní doby nezapadám, tak asi proto mě nenadchl Sweeney tolik, jak by se očekávalo. A to jsem se na něj tolik těšila. Očekávala jsem něco jiného, co se dá dělat, mé představy jsou vždycky "romantické". Nejvíce mě asi zklamalo to, že příběh byl tak čitelný, jeho činy tak předpokládané. Škoda. Ale ani oblíbení herci a jejich výkony mě nedonutí, abych dala více *... Někdy je láska krutá, ale proč ji dokazovat břitvou a zapomenout? (21.03.2008)