Pokání

Joe Wright opět bere dech. Po fantastické adaptaci Pýchy a předsudku si vyšlápnul na horu plnou emocí a křivd. Pokání není pohodové čtení na nedělní odpoledne, ale Wright nejen mistrně manipuluje s divákem, ale zároveň mu dokáže v hlavě střídavě rozsvěcet a zhasínat žárovku optimismu. To všechno za asistence magického soundtracku, úžasné kamery a do jednoho bezchybných herců. Nebýt malého zakuckání ve střední části, bylo by to za deset a já bych musel stavět pomník. Takhle jen vynáším do nebes, protože až uvidíte vedle sebe dvě nejvýraznější scény filmu - vyznání lásky v knihovně a šestiminutový nepřerušovaný pochod po plážích u Dunkirku, pochopíte, že na tom Wrightovi něco je... umí natáčet technicky brilantní, skvěle odehrané a neuvěřitelně silné filmy, které ve vás probudí krajní odstíny smutku i radosti. Bez kompromisů a na maximum. Filmové čítanky už čekají, vy nemusíte. Meet Joe Wright. (90%) (12.10.2007)

Tragický příběh o tom, jak lehce se dá změnit osud….. Film o neštěstí, které přivodí další neštěstí, na jehož konci musíte být zákonitě nešťastní, bude brát útokem Vaše city. Tím spíš, že K.Knightley a J.McAvoy si Vás na 100% získají. A přestože je mé hodnocení ,,nízké“, stojím si za tím, že je to proklatě dobrá filmařina! Mě vadilo, že silný okamžik vystřídalo dlouhé intermezzo, které občas přešlo v nudu. Možná si protiřečím, ale takový jsem měl (a stále mám) pocit. Nevím, kdo (co) za to může, ale JÁ si dám raději Pýchu a předsudek. (18.06.2008)

Příliš přeceněná romance, která nevyvolává tolik emocí jak si myslí, ale spíše velké rozčarování. Snímek mi připomněl divadelní hru mající tři dějiství. První je o rozvratu vztahu sluhy a dcery bohaté rodiny, který zapříčiní její hloupá a naivní sestra, která však moc dobře ví, co dělá. Tato část je skvělá až přímo úžasná, hlavně její hudba, která nemá naprostou chybu a dokazuje čeho je dnes hudební skladatel schopný. Obsahuje výborné herecké výkony, hlavně mladičké dívenky, která změní osudy několika lidem. Celé vizuální pojetí v první části nepřekáží a dobarvuje umělý svět bohatých. Druhá část je o dopadu rozvratu jedné lásky. Technicky skvěle zvládnuté, konečně režisér představuje i několik nádherných záběrů a jeden dlouhý bez jediného střihu. Tento moment už trochu nudí svou "neoriginalitou", ale přesto je kvalitně vytvořen a potěší. Bohužel tato část je nudná a nic se v ní prakticky neděje kromě hledání odpuštění. Poslední díl je už sám o sobě malý vtip. Do snímku se moc nehodí a celý film podle mě sráží. Nechci a nebudu spoilerovat, ale překvapí vás to je jisté, ale možné i zarmoutí jako mě. James McAvoy je skvělý jak jen může být, Keira Knightley mi není tak příjemná jako v jejím předchozím snímku Pýcha a předsudek a na závěr je tu milé překvapení, Saoirse Ronan, která je naprosto skvělá a strká všechny ostatní do své maličké kapsičky na boku šatiček. Pokání je velký film, barevný a technicky krásně zvládnutý, ale prázdný a to hlavně vzhledem k pocitům, které ve mě nevyvolává příběh (od polovičky snímku) a ani postavy. Nepřesvědčivé postavy, které nejsou pravděpodobně chybou herců, ale scénáře a režie, vedle divného závěru ve mě nechávají průměrný pocit z nevydařené šance jak se stát filmem roku. PS: je mi jasné, že se najdou všichni Ti poeticky a citově naladění, kteří na tento film nenechají dopustit, přeji jím to, ale podle mě hodně ztrácí na objektivnosti, protože tento film není dokonalý a je dost přeceněný. Doufám, že mu brzy dám druhou šanci, nejlépe v kině, a přesvědčím se zda mám pravdu či první shlédnutí na mém malém monitoru bylo pouze mým nepochopením autora. "Omluva, ať je sebekrásnější a obsáhlejší, nikdy nevrátí čas." (31.12.2007)

Úchvatné z hlediska propracované struktury, pečlivé kompozice záběrů, které jsou dokonale podepřeny famózním soundtrackem. ALE, celé to působí ve snaze o co nejrozsáhlejší ódu roztříštěným dojmem, neboť se až tolik skáče, že po chvilce jeden lehce váhá nad tím, zda se viděné odehrává před anebo po tom, co viděl před chvilkou. Vztah hlavních hrdinů, jakkoli jsou protagonisté věrohodní ve svém nasazení, je až příliš zkratkovitě podán a než se člověk rozkouká, už je z toho náhle osudová láska. Blafák na konci je vynikající, přesto mám ale pocit, že to běžný divák ani omylem tak nedocení jako někdo, kdo se věnuje psaní (nebo k tomu má alespoň sklony). Joe Wright překvapil tím, jak moc si dovoluje být progresivní, aniž by se mu citlivé téma rozpadlo pod rukama. Nadchl silnými momenty a nepřerušenými střihy a zaujal drzou dějovou komplikovaností. Pachuť z přílišné roztříštěnosti se však nevytrácí ani pod tou závěrečnou slzou, která padla. Ale nepochybuji, že právě kvůli ní se mnozí odhodlají k plnému hodnocení… (30.01.2008)

Pokání se báječně hodí k odvysílání na kanálu Prima Love. Taková ta tragická romantika nenaplněné lásky, osudová setkání, touha, vášeň, nedorozumění, odříkání, naděje a zklamání. Producent nešetřil rozpočtem a režisér se snažil udělat z toho vznešenou vizuální žranici s artovým přesahem. Má to ale háček. Pokání na mě nefunguje. Je až moc rozmáchle ambiciózní, nějak se s ním emočně míjím. Oceňované dlouhé záběry mě spíš nudí a ocenit dokážu snad jen vymazlenou scénu pláže u Dankers, kde se obklíčená poražená armáda snaží zapomenout na budoucnost. Při pohledu na vychrtlou postavu Keiry Knightley jsem si uvědomil, že spíš než herečku připomíná lékařskou diagnózu. Pro tentokrát zaujmu při svém hodnocení disidentskou pozici... Celkový dojem: 45 % (21.03.2013)