Pokání

Pokání je opravdu film k pokakání, zejména co se audiovizuálního zpracování týče - uhlazené záběry, jimiž zářivě prostupuje světlo, jakoby nás chtěly skrz obrazovku omámit... Nebo při nejmenším podbarvit dojem a emocionální působení, na kterém je celý film postaven. A to je jak jeho největším kladem, tak i záporem, neboť od filmu bych očekával víc, než jen obří sekvenci zamilovaných, snových a drastických záběrů, prokládaných touževnými pohledy a vzdycháním. Narativní linky nejsou zcela ucelené, Joe Wright nám jednoduše sděluje jen to, co potřebujeme vědět, aby se nás jeho Pokání co nejvíc dotklo. Jakoby samotné vyprávění bylo odsunuto až na druhou kolej, člověk pak leckdy může mit problém řádně se do příběhu vcítit a onu ústřední lásku a touhu hlavních postav na plno prožívat... Ale stále se jedná o tak extrémně působivou zálěžitost, že nemohu pod 8/10 (03.02.2008)

Člověk podvědomě čeká dávku kýče a taky že jej dostane. Jenže pokud není cynik, musí jej celá ta obrazová i příběhová nádhera smést. Joe Wright se zbavil svého jediného nedostatku – zmatek v postavách, a předkládá uvědomělou a distingovanou podívanou, jež má tak obrovské srdce, až divákovi emoce chvílemi nestíhají a směs smíchu i smutku zanechává jeden z nejromantičtějších zážitků v novodobé kinematografii. A závěrem snad jenom podotýkám fakt, že z Keiřiny sladké tvářičky konečně vyrostla charakterní herečka a Joe Wright je aktuálním talentem č. 1 celé ostrovní tvorby – za ten fantastický steadycam na pláži by mu jistě smeknul i samotný Brian De Palma. (23.01.2008)

Pokání je pro mě velice milým překvapením. Je to zvláštně pojatý film a navíc podle knižní předlohy, kterou jsem samozřejmě nečetl, takže jsem byl vtržen do děje, samotným dějem nepolíbený. Nejvíc mi sednul James McAvoy, ze kterého se brzy stane opravdová hvězda, protože má obrovský talent. No, k samotnému ději bych se raději nevyjadřoval, snad jen, že to skončilo dost divně a skoro až neuzavřeně, jako by tam tam jedna půlhodinová část chyběla. Ovšem jedná se o parádně převyprávěný příběh, který dokáže člověka zasáhnout...80% (22.07.2013)

Silně intelektuální zážitek, to bych od apriori romantického filmu věru nečekal. Režisér Joe Wright si ovšem postmoderně pohrál s daným žánrem a nabídl syntézu tradičního britského historického kostýmního dramatu a moderně laděného konceptu artového filmu. Z tohoto tvaru se jakoby logicky ve finále vytratil rozměr velké (tragicky překažené) romantické lásky a romantického činu z jejího překažení vzešlého. Vtip je totiž v pointě celého příběhu - pokání ne coby fyzické podřízení běhu svého života účinné lítosti, ale pouhý intelektuální akt, fabulační složka naračního světa. Nechci spoilerovat, ale (dokonale postmoderní) pointa mne přivedla k úvaze, co vlastně bylo v příběhu reálné a co už jen vyfabulované překvapivou hlavní hrdinkou (samozřejmě při vědomí, že vyfabulované je tu kompletně vše už ve fázi románové předlohy Iana McEwana :-)). Kde je ona hranice, kdy končí prezentovaný příběh a začíná jeho fiktivní část... Joe Wright chytře divákovi již od začátku dává několikrát najevo, že tentokráte je tomu trochu jinak, než jak bývá obvyklé (vracení se v ději, konfrontace úhlů pohledu na tutéž skutečnost) a že si s ním tak trochu pohrává... Rozhodně to není na škodu. Velmi osobitý film a důstojná adaptace výjimečného románu Iana McEwana... (01.06.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Výtečně vygradované a perfektně vykreslené vztahy v anglické bohaté rodině, dobrá kamera a tragický příběh dívčí nerozvážnosti budoucí spisovatelky Briony (představované dle věku postupně třemi herečkami). Briony nepravdivým obviněním osudově ovlivní osudy jí blízkých. Krásná Keira Knightley v roli její sestry je pak třešničkou na dortu, její milostná scéna v knihovně zůstane díky nádherně vyjádřené vášni dlouho v paměti. Výtečná je i scéna čekání Britů na záchranné lodě na vojáky přeplněném pobřeží u Dunkirku. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=FWPZDi723Eo (14.03.2013)