Soudný den

Béčkový zlepenec sto krát videného, bez jediného nápadu, s neprehľadnými akčnými scénami a plochými postavami. Na čím väčšom priestore sa Neil Marshall pohybuje - či už ako scenárista alebo ako režisér - tým väčší je z toho prúser. Doomsday je jeho najrozsiahlejší film. (13.04.2008)

Keby nejaký človek počas môjho pozerania filmu štyrikrát vstúpil do mojej izby, asi by si myslel, že som za necelé dve hodiny stihol pozrieť štyri filmy. Klasický, nedecentný, nie až tak hlúpy, ale predsa už nie až tak originálne post-apokalyptický sci-fi začiatok prelínajú skvelé čistokrvné akčné scény, neskôr príde atmosferický feeling ako z hlbokého stredoveku a následne sa štýl prehupne do mrazivých horrorových pasáží s nechutnými, krvilačnými zombie mátohami. Táto potrhlá kombinácia pôsobí niekedy naozaj dosť zaujímavo, zábavne a nesporne cool, inokedy ako totálna hovadina, s ktorou si tvorcovia nevedia rady. Druhý variant však našťastie toľko neprevládal a tak sa mi film ako celok celkom páčil. Nezáväzná oddychová zábavička pre silnejšie žalúdky a ja mám takúto silnejšiu kávičku veľmi rád. 70%. (22.01.2009)

No, nevravím, že som sa vôbec nebavila, ale rozhodne stačilo raz. Doomsday je hrozný guláš! Lacné hranie na city, lacné hlášky, lacná a mnohokrát i zbytočná explicitná brutalita, jedna bombastická hrdinka, presne rozdelené typizované čiernobiele postavy (tými sa radšej ani nebudem zaoberať) a jeden absolútne nablýskaný, nezaprášený Bentley, čo tridsať rokov čakal v garáži na svoju "superbabu", ale zato v konkurencii starých "křápov" už taký silný nevyzerá... Divák sa ani nemusí namáhať, aby videl, že tento film je iba guláš uvarený (a prevarený) z hromady iných filmov - od Mad Maxa cez Vodný svet až po Vládu ohňa. (02.06.2008)

Rough ride? Rough enough...... Tak by se tahle zábavná šílenost dala taky shrnout. Marshall dostal po úspěšném a ceněném Pádu do tmy větší prachy a natočil si (vlastní scénář) film pro zábavu, protože něco jako postapokalyptickou tísnivou atmosféru tohle nenabízí. Nadhled, to je to co budete potřebovat. Pokud ho máte, budete se bavit a smát královsky. Protože hned při začátečním vysvětlujícím voiceoveru a prvních dialozích zjistíte, že tenhle film je "jiný" a že to bude prdel :). Dialogy jsou zábavně špatné, některé pokusy o hlášky pamětihodně nepovedené (cigarety). Je to nabitý spoustou malejch vychytávek a černohumornou brutální nekorektností např. ve stylu Snyderova Úsvitu mrtvých, která na vás vyskakuje každých pár minut. A furt se tam něco děje (narozdíl od Ramba 4, kde se hodinu čeká na řež), tenhle film dávkuje akci/adrenalin pravidelně po celou stopáž a má svižné tempo - žádné dlouhé scény, budování atmosféry, nebo napětí, všechno se odbývá rychle. A pak ty kostýmy, hlavní záporák, kterej je nejvíc zábavnej když nasraně řve, hudební párty s grilovaným lidským masem, Gimp kterýho si půjčili z Pulp Fiction - anarchie. Rhona Mitra je bezemoční mašina na zabíjení (těm zlejm dělá občas nepěkné věci, až vám může přijít zvrácené jí fandit). Must See. Zatracená škoda, že Marshall má až moc velkou potřebu pořád stříhat stříhat stříhat a zabíjí tak trochu potenciál akčních scén, které by mohly být mnohem lepší, kdyby byly přehlednější a mohli byste se lépe orientovat v prostoru (všiml jsem si, že na nepřehledný střih se stěžuje i u Dog Soldiers, na kterém se taky podílel sám. Měl by to přenechat jiným, viz ukázněný Descent). Jo a dejte mu někdo prachy na pořádnej středověkej krvák. Až uvidíte, pochopíte proč :) To, jak přesvědčivě film v jedné části přepne během minuty z z šílené postapokalyptické městské jízdy do středověkého/fantasy žánru přesně ve stylu Pána prstenů (za vydatné hudební podpory Tylera Batese) je unikátní. V jednu chvíli jste ve sci-fi a najednou o tisíc let zpět. 70% po první projekci P.S. po druhé projekci silná čtyřka a spolu s Coenama zatím nejzábavnější letošní kinofilm. 90%. -- Update. seru na to, dávám za 5. (26.03.2008)

Logice dala britská hračička Neil Marshall volno a sám si už při první klapce zřejmě řekl, že si splní jeden velký dětský sen. Dějově jsme zase u jisté apokalypsy, se kterou se svět vypořádává izolací Skotska, kde je epicentrum nákazy smrtelným virem. Po dlouhých letech se ale virus dostal i mezi londýnské obyvatelstvo, tudíž je třeba jednat nalezením protiléku. Marshall (i když tu skutečně absentuje s vnitřní logikou svého vyprávění) se ničeho nebojí, po muzikálovém čísle klidně opeče nebohého zajatce a v nekorektních honičkách punkově laděných kanibalů drtí každičký kousek lidského těla, na který si jen vzpomenete. Určitě mi přijde malicherné označovat Doomsday za něco, co nemá vlastní styl a krade a cituje, kde může. Protože si jej docela užije i divák, který je netknutý podstatně starším Šíleným Maxem nebo nedávným Úsvitem mrtvých, ostatně svět blízké budoucnosti zasažený náhlou katastrofou tu už byl nesčetněkrát. Nicméně tohle náležitě uvědomělé béčko a vizuálně zdařilá jízda, ve které záporáci pobíhají s palcáty a oštěpy a umírají pod koly obrněného transportéru, je rozdávkovaná do několika vrcholných scén, mezi kterými se jen střídá povinná vata s hluchými dialogy a „podivíny“ typu Malcolma "něčím se živit musím" McDowella. Marshall, který překvapil už atmosférickým žravým horůrkem Pád do tmy, se o svojí budoucnost bát podle všeho nemusí. Ryzích 60%!! (29.05.2008)