Večírek

Málokdy se stává, kdy ve vás film vyvolá retrospektivní vzpomínku. I když nemusí být ničím specifickej, charakteristickej, může chytit vaše subjektivní postoje vůči nečemu, co se kdysi ve vašem životě odehrálo. Když jsem četl některé komentáře před videním filmu, docela jsem se některým komentářům smál, teď už se nesměju. Jsou chvíle, které dokazují, že může být film pro člověka víc než pohyblivými obrázky zo zvukom. Pro mě osobně je tohle právě tenhle případ. Občas si říkám, kéž by mi bylo zase 13 a vrátil bych se na jedno z míst, o němž platí, že jeho zdi by mohly vyprávět. Díky za tuhle živou vzpomínku :) (07.02.2010)

28 let předtím než Sophie Marceau hrála v "LOL" postavu matky, si střihla roli dcery teenagerky, která zažívá první lásku. Ty filmy jsou si v lecčems podobné, byť ve "Večírek" pojednává přece jenom o mladších dětech. Zároveň se věnuje více a lépe postavám rodičů, a tak zdařile balancuje na hraně mezigenerační války, byť zde toto téma hraje menší roli než v novějším "LOL." I přes svoji nenucenou vtipnost je ale "Večírek" až moc ucajdaným filmem. Může za to hlavně ústřední hudební motiv, a vůbec celý ten příšerně nasládlý soundtrack. Takže ve výsledku o něco slabší než LOL, ale rozhodně bude zajímavé zhlédnout obě díla a porovnat Marceau jako dceru a matku. (01.07.2011)

Uklidňující film propojen vtipy a honem za štěstím. Prvotina Sophie Marceau, která ve snímku zazářila, aniž by někoho napadlo, že by se mohlo jednat o její úplně první film. Doporučuji se podívat v původním znění, protože francouzština je svým způsobem nádherný jazyk a odteď si nedokážu představit film v jiném jazyce. (01.07.2023)

Jóó to bejvaly doby, kdy se nekorunovaná princezna francouzské kinematografie Sophie Marceau poprvé zamilovala a uslyšela svoje první bušení srdíčka a po tváři jí stékaly první slzičky z nešťastné lásky, když dialogy k filmům nepsali vypočítavý producenti, ale sám život, když největším efektem ve filmu nebyl počítačový trik, ale pohled do očí, když humor byl nenucený a přitom zábavný a když jedna báječná generace umělců točila ve Francii jeden milejší film za druhým. Jóó to bejvali doby, kdy filmová postavy nepřipomínaly roboty s patentem na dokonalost, ale každého z nás. Jóoo to byly doby, kdy jsem prožíval svou první lásku, nesměle jsem se účastnil prvních večírků, jen proto, že tam byla ONA, styděl se za svoje rodiče při odejzdech na tábor, protože jsem chtěl všem ukázat, jak už jsem strašně dospělej a přitom v ruce držel namazanej chleba od maminky. A kdy na rodičovskou otázku, "Kdo byla ta holka co ti dala pusu?" jsem se zčervenal až na zubech. Kdy dospělácké láškování typu "To si jako na táboře už dáváte s holkama pusy?" jsem považoval za vrchol trapnosti a kdy si maminka mého kamaráda musela při oznamení "Já bych šla s Váma na tu diskotéku." vyslechnout "mámo ty si se snad úplně posrala, vždyť mě doživotně znemožníš" a následovala pravá maminkovská facka. Nádhernej film, kterej tohle všechno připomene, kterej umí hodně pobavit a ve kterým si na malou chvilinku zahrál dokonce i hudební genius Vladimír Cosma. Jo a ještě něco pro ty, kteří milují na francouzských filmech starší dekády každý detail. Večírek je jediným filmem ve kterým si společně "zahráli" Pierre Richard a Jean Paul Belmondo :-) (27.09.2009)

sonda do života 13 leté zamilované slečny, jejíž život tvoří večírky a tulení se při tanci na písničku, kterou ve filmu zrecyklují asi 6x. Pak je tam babička, která ji pomáhá dík otevřeným názorům a otec s matkou kteří si zahýbají ale nakonec se sejdou v benátkách. zkrátit to na 20 minut, bylo by to zajímavé... (21.02.2016)