Světlo z ohně

První film Williama Nicholsona, který se do té doby věnoval převážně scénářům. Je to další film z 19. století, který vypovídá o postavení žen ve společnosti (nedávno shlédnuté třeba Jana Eyrová, Věk nevinnosti, Malé ženy, Rozum a cit aj.) Chudá žena se musí vzdát své dcery, aby ji vzápětí objevila a stala se její vychovatelkou. Sophie Marceau krásná a nesmírně sympatická, navíc skvělá herečka, a její Elisabeth Laurierová která, jak už to tak v podobných dílech bývá, je pokroková a snaží se připravit svou dceru na nepříliš krásnou budoucnost, která ji čeká. V lecčems mi to připomíná Divotvůrkyni. (21.08.2023)

OBSAHUJE SPOILERY! Je to taková o dvě patra lepší Rosamunda, když ale trochu utlumíte mozkovou činnost, proč ne? Z různých provinění proti logice lze zmínit například fakt, že lord-farmář si je po třech dnech snažení absolutně jistý, že se dítě podařilo počít (navíc, když je to takový "kanec", proč je jeho manželství bezdětné - to manželka upadla do kómatu už během svatebního dne?). Myslím, že na tomhle filmu je nejzajímavější právě jeho konec, který mi naopak připadá dosti netradiční. Scenárista měl přece možnost ukončit život manželky v daleko méně kontroverznějším duchu - když pominu nejbanálnější řešení, že manželka prostě sama přestane lpět na životě, aby umožnila manželovi šťastný život, mohla třeba její smrt zapříčinit sestra, která si naivně pomýšlí na manželské štěstí s lordem-farmářem. Takhle scenárista způsobil nejednomu divákovi morální dilema. Ad Skip - závěrečná věta z úst dítěte mi připadá naopak velmi realistická - troufám si tvrdit, že s dětmi mám nějaké ty zkušenosti a finanční otázka jejich prodeje by je určitě velmi zajímala. (04.11.2011)

Pěkná pohádka. A já mám pěkné pohádky rád. I v dospělém věku. Navíc v tomhle příběhu není žádné zlo. Tedy, pár situací by se našlo, třeba eutanázie otevřeným oknem nebo hrubián otec. Pokud někomu chybí rodičovská láska a něha, uroní i slzu. Nemusí to být nutně jen ženská. A navíc - pročež jsem tenhle film vyhledal - krásná Sophie. (24.04.2020)

Mateřský cit přenáší hory, nadzvedává náklaďáky, či v cajdáku, při kterém jsem natolik zvlhčil kapesník, že vyždímáním zavlažil dvě vzrostlé difenbachie v obývacím pokoji, mění sličnou S.Marceau ve švýcarský ledoborec.. Vše není tolik prvoplánové a načančané jako u Červené mindy Pilcherové na našich komerčních stanicích, nicméně každý další dějový posun krásně odhadnete a autor vede příběh přesně v těch intencích, které chtějí diváci vidět. A to je pro pokojové rostliny jenom dobře.. (27.08.2010)

Nejsem sice fanda kostýmovek, ale tahle mě náhodou ze začátku v televizi docela zaujala. Pochmurná atmosféra úvodu je docela pohlcující. A když se hlavní hrdinka poté stala vychovatelkou, byl jsem docela zvědavý, co z trojuhelníku v domě a utajovaných tajemství vyleze. Bohužel ve druhé pulce začne být vývoj docela předvídatelný,  i tak nechci být úplně za cynika, vzhledem k milému zakončení. Ale přišlo mi to k vyvolání větších emocí i trochu studené. Jo a taky to byl asi spíše ženský film. A to teď neřešmě mou mužnost. (09.08.2023)