Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Noci naozaj môžu byť krajšie ako dni. Hlavne vďaka spánku. Nevzdávajte sa svojich snov! Spite ďalej... Ale k veci: neskutočne iritujúca vec, ktorá mi bohužiaľ maximálne nesadla... Absolútne nefunkčné veršovačky, nefunkčné dialógy filozofického i nefilozofického charakteru. A nado všetko vytŕča kvantum absolútne nefunkčnej nahoty. Nie. (25.07.2018)

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)

Láska na hrane, ak sa vôbec dá to, čo predvádza ústredné duo, ešte láskou nazvať. Ale, čo je to vlastne láska, no že? Sympatický je nestranný Zulawského postoj čoby scenáristu a režiséra v jednej osobe, ktorý sa rozhodol túto krajnú polohu iba reflektovať, stvárniť bez toho, aby sa k nej akokoľvek vyjadril. Napriek poetickému tónu neprikrášľuje, nejde v ústrety ani svojim hrdinom ani divákovi a je to práve vďaka tomu, nech už sú váš názor a pocity akékoľvek, pohlcujúce. Nemusíte im rozumieť, rukou ale nemávnete. (21.10.2013)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)

Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. (01.08.2011)