Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Stárnoucí Argentinec Ruben, bývalý hráč fotbalu, projíždí nazdařbůh Španělskem a hledá cestu, jak dál žít. Druhou šanci hledá i Adriana. Jejich setkání je osudové, vzejde z něj láska…  Oba si mysleli, že svůj osud už nemohou změnit. Než se potkali. Náhoda nebo osud? Vášeň se neptá na minulost, ta se však brzy přihlásí sama. Bohémská malířka Adriana a bývalý fotbalista Rubén se potkali jednoho večera v jednom baru. Ani jeden z nich neměl nic moc na práci. Zvykli si na způsob svého života i na samotu a takových večerů zažili už oba mnoho. Toho dne však jeden ve druhém našli ten důvod, aby se ještě pokusili být šťastní. To je však teprve začátek příběhu. Pozoruhodný španělský scenárista a režisér Rafa Russo se narodil v Madridu argentinským rodičům a po letech strávených v New Yorku a Londýně jej znali nejprve hudební fanoušci. Své první CD (A Petrified Forest) vydal v roce 1990 v Londýně, kde žil a hrál téměř deset let. Souběžně však začal psát úspěšné filmové scénáře (např. Muž s deštěm v botách, který natočila režisérka María Ripollová s Penélope Cruzovou v hlavní roli a za nějž kromě jiných cen získal Russo Cenu za scénář na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu v roce 1998), natáčet krátkometrážní snímky, za něž získal řadu domácích i zahraničních cen, a nakonec se rozhodl natočit první celovečerní film. Samozřejmě podle vlastního scénáře a s vlastní hudbou. Láska v sebeobraně, která spatřila světlo světa v roce 2005, je tak plně autorský film jedné z nejzajímavějších osobností současné španělské kulturní scény. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

NoIdentity 

všechny recenze uživatele

To jsem skutečně jediný, kdo má pocit, že tohle je 100% komplet, který není potřeba o nic víc doplňovat či snad měnit? (v době psaní komentáře jsem tu nenašel jediné 5ti hvězdičkové hodnocení) Dobře, proč ne. ;) Rád budu jediný, protože tohle dílo za to skutečně stojí. Monology provázející jak symbolické psaní románu, tak vlastně celou podstatu sdělení, jsou naprosto famózní. A člověk je musí vstřebávat tak dlouho, aby se dostal až do jádra obsahu oné myšlenky, že si vůbec nevšimne pár slabších momentů děje, které jsem ochoten přiznat. Nicméně i ty se mi zdají takové, jakoby tam patřily. Hudební podkres a dle mého soudu přiměřená emotivnost prostě ladí symfonii a rozehrávají skutečně na citlivé až skoro hloubavé noty. Jen těch otázek kolik člověku prolétne hlavou při vnímání toho filmu. Lásku v sebeobraně jsem viděl už podruhé (s odstupem asi 2-3let) a ani jednou jsem se nedokázal dívat na televizi a obyčejným způsobem sledovat film, ale pokaždé jsem prostě nasával atmosféru a hltal jí plnými doušky. A protože je to jeden z top filmů, které jsem si vychutnal, procítil a prožil, nemohu jinak než zpívat takhle oslavnou (a pro někoho možná až otravnou:)) ódu. A poslední poznámka se týká charakteristiky filmu jako romantického díla - nelekejte se toho slova, je to spíše romantizující drama, drama s romantickou nitkou, na které je příběh odvyprávěn, ale bohudíky nic víc z klasické romantické produkce neobsahuje. A tím se dostávám k hlavní perle snímku, kterou jsou závěry a konce jednotlivých epizodek. Jsou špatné, dobré i otevřené, prostě tak jak je přináší život, který není jen sladký a daleko častěji slaný až hořký. V tom je Láska v sebeobraně naprosto přesná... Po dlouhé době pro mě velmi inspirující prožitek - díky za něj... ()

danliofer 

všechny recenze uživatele

Film o tom, jak si dva životní ztroskotanci dají nevědomky navzájem naději ke změně. Je pak těžké se smířit s tím, že mi naději dal stejný ztroskotanec, jako jsem já. Přijmout ten fakt znamená pro oba úlevu a možná i cestu k sobě (i navzájem) nazpátek... ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Ten příběh měl něco do sebe, ale celkové zpracování bylo takové nijaké. Navíc konflik mezi matkou a synem byl všechno možné, jen ne něco aspoň trochu uvěřitelného. To je vždycky taková škoda, když se objeví dobrý námět, který se ale po cestě k divákovi jaksi pochroumá. ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama