Obsahy(1)
Podle námětu Josefa Kokeisla zpracoval F. H. Otto.
V životě devatenáctileté Marie, hezké, ale chudé, nastává životní obrat. V čase, kdy první paprsky jarního slunce rozzářily chladné ulice velkoměsta, vnikl paprsek štěstí i do jejího šedivého života, ubíhajícího mezi krejčovskou dílnou a chudým bytem s ustaranou matkou a řadou mladších sourozenců. Láska, silná jako život sám a opojná jako rudé víno, padla do jejího srdce.
Nejinak se vedlo i Janovi. Mladý, silný, s velkými plány do budoucna pod hrdým čelem, ale ještě jen malé kolečko v mašinerii života, podlehl kouzlu skromného zjevu Marie. A tak oba plní nadějí a odhodlání, rozhodují se k společné životní cestě... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Jeden z raných československých exploatačních snímků, který jakoukoliv šokantnost zabíjí úmorným vědeckým vysvětlováním v dokumentární části a nezáměrnou vtipností v hraných scénách, které svou inscenační nejapností a stylistickou bezradností zaručeně rozesmějí správně naladěné publikum. Jinak formálně velice pozoruhodná snaha vyrovnat se zámořským modelům, což úplně nefunguje, protože moralizující závěr divák neprožívá, když mu nebyla dána příležitost k tomu, aby si k postavám mohl předtím vytvořit vztah, a lékařské explikace působí jako velice dobrá antikoncepce. Pokud vás ale snímek zajímá jako dobový dokument, který zároveň vypovídá o tom, kolik bylo možné si dovolit ukázat, jedná se o nevyčerpatelnou studnici. Škoda té konzervativnosti, která pro Kokeisla, režiséra odvázané POPELKY, čupr holky a coury, není příznačná. Navíc se to celé dá s trochou ironie považovat za předchůdce kvazivědeckých seriálů (až na to, že ty by za dobu trvání stihly vyřešit minimálně 4 těhotenství). ;) ()
Slogan "Každá žena i muž, v nichž neuhasla láska k dítěti, musí shlédnouti tento film!" mi docela nahání kůži, ale to je také celkovou situací, kdy z české produkce do roku 1945 člověk pořádně zná jen celovečerní tvorbu. Takže trocha avantgardy a reklamy nedává moc jasný přehled o celku a tohle je zase něco docela jiného. Kousek možno shlédnout ve filmu Lásky mezi kapkami deště. ()
Film, který během své promítací doby donutil opustit kinosál více lidí než o semestr dříve Pasoliniho Saló... Kokeisl za státní grant nechal popustit uzdu své dokumentaristické a naturalistické zvrhlosti. Díkybohu za špatnou filmovou kopii, která díky neustálému přetrhávání a vypadávání dávkovala Kokeislovu nechutnou názornost do malých dávek. Tvůrce sám pouze rozvinul formu svých dřívějších polohraných dokumentů jakými byl například Stín ve světle nebo Procitnutí ženy. Manželství pod drobnohledem se mohlo oproti již zmíněným filmům "pyšnit" téměř dvojnásobnou stopáží filmu, jež umožnila zaobírat se některými částmi stádia vývoje lidského plodu až do přílišných podrobností, a to za použití přehnaně názorných pomůcek. I zde se objevovala zcela nezáživná dějová linka, která sloužila pouze jako prostředek zesilující "osvětovou" funkci filmu. Zábavné jsou pak pouze situace vynikající svou otevřenou metaforičností aneb jak se počne dítě? Stroje šijí muž pracuje u stroje a voda teče. Jak se dítě porodí? Otevře se zlatá brána ze stromu se utrhne jablko! Styl němého filmu zasazený hluboko do zvukového období s několika krátkými a zcela nepřesvědčivě vyznívajícími dialogy. Konzervativnost, nekonzervativnost, Kokeislovina je to určitě, formálně téměř identická s jeho němými osvětovými filmy a svým způsobem i "pohádkové" Popelce. Fuj, Pepiku, pěknou čuňárnu si natočil! :-/ A ostatní se radši podívejte na Vetřelce. P.S.: Karle, za prvé bylo na Saló docela dost lidí a za druhé nejde o ty co nešli, ale o ty co odešli. ()
Do značné míry fascinující dokument (oficiální text distributora pokrývá nějakých pět minut ze začátku filmu) obsahující jak bránici trhající hranou složku (zamiloval jsem si sekvenci On a Ona se líbají v lese - kamera s pohybem vzhůru sleduje strom, pod kterým oba stojí - v korunách se panoramuje vpravo a zas vlevo - a zase dolů...), tak silně naturalistické pitvání několika stupňů vývoje lidského embrya ("rozřízneme si obal..." Místy zdlouhavé, místy poučné, dvě scény kojení (1942!!!), potírání bradavky borovou vodou a člověk neví, jestli to neměl být dokument pro lékaře, pro porodní sestry... ale prý to šlo i v kinech. Délka kolem devadesáti minut - s těmi přetrženími těžko určit přesněji. BTW, Michale, většina lidí na Saló ani nešla, protože to už viděla dřív:) ()