Muž z oceli

Co na to říct - monumentální, monstrózní, ohromující efekty, ke kladům určitě patří, že to bylo dost temné a vážné a Lois nebyla ošklivá a hlavně nebyla hloupá, jako ve starých filmech (takže bych i dokázala pochopit, co na ní superman vidí) a také obleček nevypadal trapně. K záporům bych připočítala přestřelenou stopáž v úvodu na Kryptonu. (21.06.2013)

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)

Dvě věci se novému Muži z oceli upřít nedají. Že tempo vyprávění šlape a že se, tedy v rámci možností, snaží k téhle komiksové legendě přistupovat trošku jinak. Jenže v obou tech kladech jsou největší slabiny filmu. Skrze rychlý spád se člověk do téměř žádné z postav nevcítí (čestnou výjímkou je přirozeně Superman a pak jeho pozemští rodiče) a když má divák sledovat jakýsi prapodivný mix Star Treku a Wars, řekne si, logicky, jako já, že to není ten hrdina, kterého zná (ano, zřejmě jsem velice zatížen na ten zlidčující humor). Zastal bych se jen závěrečné bitky na všechny způsoby - tohle se vyskytovalo už dříve, tady je to jen zpracováno stylem počátku jednadvacátého století. A mesiášský motiv byl už v prvním filmu. A bez výhrad doporučit můžu jen epickou hudební složku. A vůbec - zklamání roku. Ať žije Bryan Singer! (11.07.2013)

Patlanice. Goyer vzal ústřední zápletku Lesterova druhého Supermana, zalil jí fantaskní omáčkou z pytlíku a doladil značně vyvanutou dramatickou vegetou, a tuhle míchanici předhodil Snyderovi, který se za kamerou chová jako Jirka Babica na tripu. Rychle, aby bylo uvařeno a hladový dav nenáročných strávníků dostal kotel žrádla, přičemž chuťový ocas, cit pro detail a vyváženost ingrediencí chybí. Je to místy hodně smutné pokoukání, protože na mnoha místech JE vidět zajímavý nápad či myšlenka. Jenže ani scenárista, ani režisér ji neumí vytěžit úplně na dřeň. Clark tak sice hledá sám sebe, jenže se to odbude scénami z trailerů (víc psychologie ve filmu NENÍ), naznačené téma dvou otců a matek se vždy jen tiše překročí, stejně jako naťuknutá politicko-mediální rovina, která působí neskutečně lokálně. Jako by existoval jenom Smallville a Metropolis, přičemž z ani jednoho neuvidíte víc než dvě tři ulice, které v druhé polovině lehnou popelem. A bohužel ne v bůhvíjak kulervoucím balení. Ano, je to velkolepé a digitální panďuláci létají ode zdi ke zdi a dávají si pořádnou čočku. Avšak Snyder příliš často opakuje viděné, stříhá často nesnesitelně rychle a i přes dynamiku záběrů postrádá jeho akce pořádnou gradaci, šťávu a jakýkoli emocionální dopad. Ono se ale není čemu divit, když se z Clarka stane Superman po jedné Jor-Elově brutálně tlačené expozici (těch je ve filmu několik a zaberou tak 25 minut, což je totální peklo) a žádné z postav se člověk nedostane pod kůži. Jak se máme bát o Perryho Whitea, jeho stážistku a redaktora, když za celý film řeknou 15 vět a jinak pouze statují? Jak se máme ztotožnit s mimozemšťanem, který je celý film pasivní a pak začne likvidovat budovy, ve kterých musí zákonitě zařvat stovky nevinných? Snyder na postavy tradičně dlabe a tlačí dvouapůlhodinový (a paradoxně velmi řídký) kolos k akčnímu závěru, aniž by na moment zvolnil, vychutnal si určitou scénu, anebo naservíroval ikonický záběr, jichž měli Donner se Singerem hned několik.Trpí tím nejen ústřední střet se Zodem, ale i vedlejší linka s tátou Kentem a silně podtaktovaná romance s Lois, ze kterých je místy cítit "amazing spider-manovský" syndrom parafrázovat jednou viděné s tím rozdílem, že nová verze působí značně stupidněji a vyžaduje skoro až nesnesitelně hloupé oslí můstky (severní pól a scéna s foťákem v tomhle směru vede). Můstky, které ani sympatický Cavill a hlavně brilantní Costner s Crowem nedokáží dostatečně zastřít. Posmutnělých 5/10 pro film, který chtěl být tak strašně supervážný, superrealistický a superinovativní, až je v konečném součtu nechtěně supersměšný a mnohdy i supernudný. P.S.: 3D vzhledem k četnému užití out-of-focus záběrů, zoomů a rychlých střihů často osina v zadnici. Prostorovost minimální. (13.06.2013)