Chi bi

Výpravu to má fakt dobrou, to bezesporu. Hezká kamera, úžasné kostýmy i kulisy, ohromné davové scény. Ale taky je to eh prostě Čína. Souboje jsou ohromující, ale často taky zbytečně přepálené a hlavní hrdinové, kteří jen tak mimochodem vypadají všichni úplně stejně a divák neznalý čínské historie absolutně neví kdo je kdo, poletují po bojišti a, asi aby se zdůraznila jejich nadřazenost, jako Avengers kosí nabíhající NPC hlava nehlava. U fantasy filmu bych to bral, u filmu, který se snaží tvářit historicky to působí prostě blbě. Dialogy často vyloženě šustí papírem a v kontextu jinak přelomových historických událostí vyzní při všem tom teatrálním popíjení čaje vyloženě banálně. Ale přes to všechno se na to nedívá špatně a precizně zpracovaná tehdejší čínská kultura, zcela odlišná od čehokoli, co tu známe z naší historie, je stále něco dost neokoukaného a dívá se na to v pohybu velmi dobře. (08.04.2024)

John Woo se vrátil se vší parádou a jeho historický epos má vše, co by eposy měly mít. Silnou zápletku, emoce, výborně napsaníé i zahrané postavy (především Tony Leung, ale to v jeho případě není novinkou) i efektní a přehledné bitvy. Jedinou slabinu vydím v mírném polevení tempa před druhou bitvou a faktu, že ten pořádný biják nás teprve čeká. (27.08.2008)

Ran - facelifted version. Poctivá historická freska, u které by člověk až do samotného závěru (opět bílá holubice) snad ani neřekl, že jí točí mistr moderního krvavého baletu John Woo. Solidní choreografii a pestrou škálu soubojů přebije snad jen skvěle inscenovaná bitevní strategie. Je vidět, že se na celku nešetřilo. Ohromné možství komparzu, poctivá kamerová panoramata, velkolepá mizanscéna. Je tedy velká škoda, že v tom množství postav se zřejmě ne každému divákovi podaří se s některou ztotožnit a dostat se jim pod kůži. V mém případě se to nepovedlo ani u jedná a to je velká škoda, obrazově se totiž jedná o velkolepou podívanou. (19.12.2021)

Zrychlete 30-krát Mizogučiho, 20-krát Ozua, 10-krát Kurosawu a dostanete Krvavé pobřeží. ____ Proč jen 3 hvězdy? Za 1, Red Cliff doslova zkopíroval model filmu Battle of Wits a podobně jako on vyloučil veškerou subverzitu. Čínsky nacionalismus tudíž není problematický ideologicky, ale tím, jak utěsňuje žánr a převádí film do hodokvasu bez koulí, do takřka kostýmní hollywoodské podívané z 40.-60. let bez jakékoliv nápaditosti. 2, Woo sice konzervativní hodnoty a boj za pravdu zušlechťuje typickým hard-boiled-stylem, jenže k čemu to, když film vypadá tak nepatřičně a cheezy. A ke všemu je cítit midcultem, neboť v něm řada diváků spatří mylně umění. 3, Celá kinematografie vychází z individualismu, z vyvolených jedinců, které si vybere ke zkoumání oko kamery. Potud v pořádku. Ovšem jak naložit s malými kung-fu pranicemi umístěnými do epických bitev? S pranicemi, které se ani zdaleka nedotýkají vizuálního obžerství 300 a strádají i choreograficky? 4, Woovi jde o obraz, nikoliv však o rytmus a puls – Krvavé pobřeží je filmem gest, ale bez souvislosti a nějaké rafinované montáže a spojité logiky akčních scén. V normotvorném Alexandru Velikém (2004) je kolem 50. minuty abnormálně gradovaná a vymyšlená bitva. Zde nic takového není. (17.08.2008)

Lahůdka pro každého milovníka asijských volkofilmů. Všechno co by tam mělo být, tam je. Je v tom moudrost čínských generálů a stratégů, je v tom přátelství prostý ale krásný příběh jedné velké války. Jsou tam láska a nenávist hlavních postav. A vedle nádherného prostředí, hudby, umění a přehršle jmen, které bych nevyslovil, jsou tam také megalomanské armády, které vlastně slouží jen k tomu, aby mohly být rozsekány pár nedupanými hrdiny. Na souši, na vodě, v nepřítelském táboře, v královské ložnici, v polní nemocnici i ve výcvikovém táboře. Tam všude na vás bude dýchat čínský duch Johna Woo. (14.06.2011)