Nomi Song, The

Klaus Nomi - zjevení, které nemá ve světě hudby obdoby. Androgynní mimozemšťan v komickém kostýmku, s úchylným sestřihem a nepřítomným výrazem ve tváři. Vyhublý homosexuál. Jedna z prvních obětí AIDS. Především však stvoření s neuvěřitelným hlasem a ikona, která má i tolik let po své krutě předčasné smrti spoustu nekritických obdivovatelů i pohrdavých odpůrců. Tento dokument se záběry z klipů a koncertů, ale i různými soukromými raritkami, je jeho důstojným pomníkem a stojí za to ho vidět - ať už jste Klausovi příznivci, a nebo prostě jen chcete poznat jednoho z nejoriginálnějších hudebních podivínů, kteří kdy spatřili světlo světa. (11.01.2007)

Přemýšlela jsem, jak objektivně zhodnotit dokument. Klaus Nomi mě fascinuje, ale krom pár viděných klipů jsem o něm prakticky nic nevěděla. V tom případě splnil tenhle dokument svou funkci dokonale - od jeho začátku cesty ke slávě, které nikdy nedosáhl tak, jak si přál, po jeho nečekaný, smutný a osamělý konec. Jsou tu inteligentně poskládané rozhovory přátel, tety a spolubydlící, proložené ukázkami z vystoupení(např. to s Davidem Bowie(em?) nemá chybu) nebo rozhovory přímo s ním. O jeho unikátnosti dává tušit například video, kdy poprvé vstoupí na scénu, vypadá jako mimozemšťan, a najednou nasadí kontratenor a začne zpívat Saint-Saënse, z čehož publikum oněmí úžasem. Vedle toho dokument ukazuje, jak to vypadalo v undergroundových NY klubech v té době, což je stejně zajímavé, jako on. Fakt, že kvůli strachu z tehdy neznámé nemoci, se ho v jeho posledních dnech nikdo z jeho přátel neodvážil navštívit, dává dokumentu hořkou tečku. Tuhle hodinu a půl jsem nespustila oči z obrazovky. (21.11.2011)