Border of the Smell, The
Obsahy(1)
Dokumentární esej Lucie Králové o problematice zápachu jako fenoménu, který ovlivňuje lidské životy a svobodu. Téma pachu má ve filmu funkci symbolu, který charakterizuje dobu, v níž žijeme. Od konkrétních problémů (zápach z ústecké Setuzy) se dostáváme k problémům obecnějším - zápach a paměť, čichová paměť, hranice pachu, zápach a smrt... Zápach odkrývá autorka jako zdánlivě okrajové téma. Strach ze zápachu se může projevovat také jako strach z dýchání, který se ve filmu stává obrazem nedůvěry v bytí samotné... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Je takmer nemožné slovami opísať hudbu, podobne náročné je nakrútiť film o smrade (použitie jednej z techník pachového filmu je vzhľadom na druh a žáner utópiou). Lucii Královej sa to podarilo celkom so cťou, možno vďaka odľahčeniu, absencii snahy o komplexnosť a ľahkonohému prebiehaniu medzi prostrediami a ľuďmi, dotýkajúcimi sa danej témy. Hrôzyplné opisy fabrikou vypúšťaných smradov do útrob mesta v úvode a intenzita problému akoby vyvolala tvorivú aktivitu, ktorej výsledkom je okrem komixu o SETUZE (tak sa továreň volá) aj film samotný. Od konkrétneho k všeobecnému: od lokálneho problému k filozofovaniu o smrade, miestami trochu jalovému, no stále srandovnému, o limitoch pôsobenia čuchových vnemov a o prispôsobení sa im. 70% ()
Mírný podprůměr, hodnocení odpovídá. ()
V prvé řadě se musí ocenit originální námět (to bude ta první hvězda) a pak taky upozornění na pachové konzervy, které využívá policie při vyšetřování trestné činnosti. Dodnes jsem neměl tušení, že něco takového existuje. Taky jsem se dozvěděl, že pes rozezná 5-6 miliónů pachů a vycvičenej dokonce přes deset miliónů. Za komiks o Setuze bude hvězda druhá. Jako poslední plus lze ozačit "psychadelickou" hudbu, která se v nás patrně snažila vzbudit strach nebezpečného pachu, který bohužel televizním signálem do našich domácností nedostane. Ale to už bude všecko, páč dokument je značně srážen výběrem učinkujících osob. Je vidět, že tomu pseudofilosofovi už ten smrad z Ústí lezl vyloženě na mozek. Stačí si přečíst některá z jeho mouder: "Já sice umřu, ale nebudu smrdět." // "Mrtvoly světců voní." // "(Budu) se těšit na svůj zápach posmrtný." Jiný koumák tam (doufám z recese) vymezoval přesnou hranici mezi zápachem a čistým vzuchem: "Já tady vymezuju hranici smradu." Nazvat toto dílko esejí je silně nadsazené. Já bych to nazval "Výlet za poznáním vlivu smradu na lidskou psychiku." A je vidět, že režisérka se toho smradu taky nadejchala, páč kdyby byla zcela v pořádku tak před kameru nikdy nevpustí takového pseudomudrce. ()