Válka rozumu a cti

Připravil jsem se na válečný film, ale ono to nebylo jen o zabíjení a efektně natočených bojových scénách. Naopak to mělo hlubší myšlenku, kterou musí zachytit každý, kdo není úplně zabedněný. Možná mi trochu vadili ty řeči o všeobecné lásce, jako vytržené z nějakého filmu o Ježíšovi, ale nakonec, proč by takové snahy a filozofie nemohly existovat už dávno před Kristem. Také některé scény byly jaksi do očí bijící svou technickou nedokonalostí. Nicméně celkově hodnotím tento film se silným protiválečným poselstvím dost vysoko. (01.04.2010)

Úchvatné, akorát skoro bez šťávy (krve, potu a dalších tekutin -- na to, že má jít o syrovou válečnou historii). Také nevím, jestli by úplně všichni až na plebs byli v reálu tak fatalisticky chladní... Inu a děj se mi zdál hrozně předvídatelný... Takže jestli přes to vše dávám ****, je jasné, že zbytek tyto výhrady hravě vyvážil... (18.06.2008)

Pokud čekáte nějaké šermovačky, nebo kug-fu, budete velmi zklamaní. Válka rozumu a cti pojednává o dobývání města Liang, resp. o chlapíkovi, který využívá svých strategických dovedností, aby město ubránil. Tím vším pak prostupují rádobyfilozofické úvahy o míru, ale taky něco málo o cti/necti některých lidí. Ano, ty válečné pasáže jsou v tom samém hromadně a realisticky působícím vizuálu, jak jsme u čínských velkofilmů zvyklí, přesto mě to místy trochu nudilo. Tvůrci se rozhodli zahrát i na city, takže je tam lehounce načrtnuté lovestory, ale i přes ten relativně hutnější konec, mě tento film nevtáhnul jak by mohl. Tak nějak mi to příjde utlumené, bez drajvu. Možná chybělo lépe vykreslit postavu Li a jeho vztahu s ostatními. (12.11.2020)

Válka rozumu a cti je monumentální historická fantasy natočená volně na motivy starých čínských legend. Jejím kladem je výpravnost a dobře zvládnuté davové válečné scény a v podstatě i na východoasijské poměry civilní herectví, které se většinou dokázalo odprostit od teatrálnosti, která mi tak vadila např. u Kurosawových samurajských eposů. Samozřejmě reálně vypadalo válčení ve starověké Číně jinak, tohle je spíš přehlídka některých válečných prvků ze středověké Číny a především Mongolska. Film nabízí heroickou hudbu, patetismus, sebeobětování, zradu, milostné motivy a intriky, zkrátka všechno, co člověk u podobné podívané očekává. Je poněkud užvaněný, což je handicap, protože ona dialogová a především filozofická stránka mi už tak nesedla. Ty představy bojovníka Ge Liho o lásce mezi lidmi a národy a všechny ušlechtilé řeči okolo, které jsou směsicí konfuciánských a budhistických filozofických názorů, mě neoslovují - po pravdě řečeno si myslím, že ty z dějinného hlediska lokální a krátkodobé mírové epizody mají na svědomí cyničtí pragmatici typu Metternicha než milovníci pravdy a lásky a instituce typu OSN. Celkový dojem: 80 %. (17.05.2010)

Historický hongkongsko-jihokorejsko-japonský film o obraně jednoho městského státu uvnitř dnešní Číny proti nájezdu jiného národa oslavuje myšlení, věnuje se strategii a tematizuje neefektivnost rozdělování světa na „černé“ a „bílé“. Za začátku jasně definované opozice válka x mír, přítel x nepřítel, my x oni, dobrý x špatný, vítězství x prohra film postupem času systematicky destruuje, zatímco vypráví precizně natočený příběh, kterak geniální stratég Ge Li přijde do obléhaného města, aby mu pomohl ubránit se nepřátelům. Ge Li je zástupce filozofického směru Mozi, který sice mistrovsky ovládá schopnost strategizovat, ale zajímá ho jen obrana a jeho hlavní myšlenkou je univerzální láska. Ge Li nechce zlikvidovat nepřátele města, ale ubránit město, přičemž jej nezajímají vítězství ani prohry. Jeho ideou je mír a své schopnosti chce využít jen k jeho dosažení. Jenže mír je nakonec stejně relativní jako vítězství, dobro nebo ve výsledku i útočící/bránící se. Battle of Wits je to, co si představíte (nebo alespoň já ano) pod spojením „nehorázně chytrý film“ (nikoli ve smyslu amerických „smart movies“). Intimní velkofilm s ohromujícími akčními scénami sloužícími fascinující „kanonizaci“ myšlení, aniž by zastával konkrétní ideologické stanovisko. Každé stanovisko je totiž možné relativizovat nebo zpochybnit. Přirozené spojení zmíněného intimního s velkolepým, myšlení o válce s válčením samotným, iracionálních rozhodnutí s ryzí racionalitou je dokonale čisté. Několik asijských zemí se spojilo v touze natočit co nejlepší film - společně daly dohromady to nejlepší, co mohly poskytnout: peníze, exteriéry, tvůrce, hvězdy... Přitom neadaptovaly žádné univerzální nadnárodní téma, ale víceméně z hlediska světového válečnictví vyprávějí o malé události obléhání jednoho konkrétního městského státu. Jako inspirace posloužil manga comics, který se ale věnuje hlavně válečným strategiím ve všech možných podobách. Ve výsledku je A Battle of Wits víceméně dokonalý, ale nikoliv ve smyslu chirurgicky přesných a ve své mechanické vypulírovanosti trochu sterilních filmů jako Forrest Gump nebo Vykoupení z věznice Shawshank, nýbrž ve významu zmíněné vyváženosti zdánlivých protikladů, ohromující inteligence a soustředěných hereckých výkonů (zejména Andyho Laua v hlavní roli Ge Liho). U Battle of Wits jsem však zatím stále příliš paralyzován a nadšen, než abych se tak krátce po projekci snažil o systematičtější nezaujatou analýzu... Každopádně pokud budete mít možnost jej na plátně vidět, neváhejte ani na okamžik. A pokud jinde, tak taky ne... - FAR EAST FILM FEST (Udine) (01.05.2007)