Deník mrtvých

Deník mrtvých je tou nejdokonalejší přehlídkou otřepaných žánrových klišé, schémat a dialogů, jaké jsem dosud (nejen) v zombie filmech viděla. Již od začátku máme možnost sledovat zcela přehnané, nelogické a stupidní chování jednotlivých postav, nad kterým jsem dokázala jen kroutit hlavou. Dalším těžkým přehmatem jsou mizerné dialogy, kde snad téměř každá věta, kterou někdo vyslovil, šustila papírem a působila převážně směšně. A proslovy dívky, která celý příběh vyprávěla, zněly jako nějaké hloubavé psychologické úvahy a zřejmě měly za úkol podnítit diváka, aby souzněl s postavami a trpěl s nimi v tom, co museli prožívat. Jenže právě díky pochybnému scénáři tyto myšlenky vyzněly spíše nepatřičně a trapně. Po obsahové a vizuální stránce je na tom film asi nejlépe. Těžko uvěřit, že scénář k něčemu takovému napsal sám George A. Romero. (07.04.2013)

Absolutně nechápu tak vysoký hodnocení od hororových expertů, tohle je do Romera totální amatéřina ve který ukázal, že novým trendům se nedokáže vůbec přizpůsobit a to co jinde funguje, u něj je trapná nuda. Dokumentární styl v jeho podání je hodně nepřesvědčivej a vůbec nepůsobí autenticky, nechápu ten sestříhanej styl, kdy se používaj dvě kamery, do toho mobily a ještě hlídací kamery a všechno to je sestříhaný jako dokumentární film, kterej ale nedokáže vůbec zapůsobit, postrádá jakoukoli atmosféru a lekačka je tady jen jedna a ta mě mírně rozrušila jen kvůli tomu, že mě ten film už uspával. Stejnětak samotný zombící jsou zamrzlý a působí jako z filmů 40 let zpátky a herce a jejich dialogy snad ani nemá cenu rozebírat, tak jak sem si liboval u REC a u Monstra, tak tady jsou herci nepřesvědčivý a dialogy hodně slabý a tim negativa bohužel ještě nekončí protože on totiž celej scénář je naprosto chatrnej a někdy až směšnej, když zombáci projdou těsně kolem kameramana a útočí jen na lidi bez kamery. Jediný v čem se Romero vytáh je slušná dávka brutality a pěkný efekty rozstřílených zombáků,ale jinak je to fakt děsná amatéřina a jen kvůli tomu, že je to od Romera tomu teda vysoký hodnocení dávat nebudu. Je mi líto, ale starýmu mazákovi Romerovi totálně nakopal prdel o genreci maldší Jaume Balagueró se svým REC. (01.05.2008)

Můj první Romero- nemůžu srovnánat, takže se ani trochu nestydím a dám 4*. Banda vysokoškoláků chce ukázat pravdu, natočit film a šup- upload na Youtube. Prosté, ale dobré. Ovšem na konci jsem se cítila značně ošizena, nevěřila jsem, že je opravdu konec, jenže opravdu byl. Můj celkový dojem je ještě ovlivněn jedním faktorem- prvních 20 minut jsem si u toho četla, takže moc nevím, co se odehrávalo... A jedno poučení na závěr: koupat se, aniž byste se zamkli, se vskutku nevyplácí- pokud tedy nejste nekrofily:) (08.05.2008)

Kráľ zombie horroru dal znova o sebe vedieť! George A. Romero opäť pozíva diváka do sveta, kde mŕtvi ani náhodou neodpočívajú v pokoji. Trocha som sa obával formy nasnímania, akú tento krát zvolil. Bál som sa totiž, že first person video, ktoré je dnes tak populárne bude tu už zaváňať klišé. Ale ostrieľaný a na poli zombie filmu profesorsky akreditovaný režisér to zvládol výborne. Tiež si cením aké osobnosti mali v tomto horrore nenápadné šteky. W.Craven, Q.Tarantino a dokonca Stephen King. Tak to už hej. Budem sa opakovať, ale znova vyhlasujem, že G.A.Romero nemá v horrorovom zombie filme konkurenciu. **** (11.07.2008)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)