Deník mrtvých

Tímhle filmem u mě Zombies nadobro končí, protože z nich se už fakt víc vytáhnout nedá, a jestli jo, tak to musí být nápad jako prase. Deník mrtvých by možná nápad měl, alel Romero to tak dokumentárně nedokáže natočit, nemá na to cit...to španělští tvůrci filmu Rec se předvedli v jinačím a daleko zajímavějším měřítku. Každopádně ty cameo role nebyly špatný, ale furt to bylo cameo, příběh je i tak v prdeli a ty cameo stejnak jsou ve filmu jenom na chvilku. (05.10.2009)

Další horůrek natočený z pohledů jedné kamery, tentokrát od samotného Romera. Ten už má ale ve své sbírce lepší kousky a i když některé scény jsou velmi napínavé a mají potřebnou atmosféru, tak jako celek to moc nefunguje. Chybí tomu potřebné tempo, protože někdy se to až moc vleče. Navíc se mi zdá, že tohle už bylo přece jenom natočeno tak trochu ,,profesionálněji", tzn. že kameru už není tak rozklepaná jako v Monstru nebo [Rec] a jsou tu např. prostřihy mezi několika kamerami. A navíc do toho ještě furt mluví jedna z hlavních hrdinek. Tyto všechny faktory ve mně budí pocity, že se tohle se rozhodně stát nemohlo,což jsem u dvou zmiňovaných filmů svým způsobem měl. A taky to ubíralo trochu na atmosféře. Navíc tady se hraje trochu více na postavy a zde film selhává totálně, protože až na drsnýho učitele to jsou všechno fakt příšerný herecký výkony. Nevim, kde je Romero vyhrabal. Ale jak jsem řikal, své dobré chvilky to má, takže se to řadí do hororového průměru. Romero měl ale každopádně navíc. (10.06.2008)

George A Romero v posledních letech opět začal pracovat na svých zombie a tentokrát přidal v poslední době velmi populární styl, díky kterému divák sleduje film z kamery, kterou jedna z postav nese. Tento styl je tak populární, že mě v poslední době spíše začíná znechucovat, než nějak výrazně těšit. Už Cloverfield na něm byl založen a i ten poukázal na slabé okamžiky a občasné nesmyslnosti tohoto stylu. Přesto se v Diarry of the Dead Romero snaží působit velmi realisticky a dokumentárně pomocí této kamery a snaží se o to, aby "natáčení dávalo smysl". To je velké plus pro něj, mínus jsou trochu tupé postavy a jednoduchý příběh. Nejhorší pro mě však je, že přes slušnou atmosféru se divák prakticky nebojí a nelekne, přesto zůstává Diarry of the Dead zajímavějším filmem než předešlá Země mrtvých. (26.07.2008)

Partia študentov nakrúca horor. Vtom do reálneho života vpadne šoková udalosť. Tisíckrát silnejšia než emócia, ktorú zamýšľajú vyvolať u divákov svojim dielom. Mŕtvi totiž dostávajú druhú šancu a filmári celého sveta tým pádom tiež. Menia sa kulisy i scenár. Dané sú výlučne práve zažívanou skutočnosťou. Nakrúca sa bez emócií, bez pomoci. Všetko, čo sa zachytiť dá. Hlavným posolstvom filmu sa tak stáva záznam a odkazy na ďalšie záznamy. Zachytené ručnými, priemyselnými kamerami, mobilmi. Odpor a nedôvera vládne a priori len k TV. Svedectvá na internete sú vraj pravdivejšie než oficiálne. Je však možné poučiť sa z miliardy súkromných videí, zistiť z nich vôbec niečo všeobecnejšie? Po príčinách hromadného zmŕtvychvstania nepátra nik (žeby všeobecná akceptácia nevídaného v nastávajúcom veku Vodnára?:). Nepodstatné. Dôležité je len ukázať podivný jav a povrchne ho interpretovať. V tejto rovine sa odohráva i kritika spravodajstva. Vraj je všetko nesprávne vysvetlené. Ale všimnite si: spomalené figúry mŕtvych nabrali zrýchlené krvilačné reakcie len v momente zaznamenania ich útoku. Možno to je jediný zmysel ich zmŕtvychvstania. Ukázať hereckú akciu na kameru. Nezáleží teda naozaj na "Prečo?", pretože oveľa dôležitejšie "Ako?" zároveň označuje príčinu a zmysel žitia v okúzlení médiami: ukázanie svojho zovňajšku (oblečenia, dizajnu, tela...) a pohybu zaznamenávajúcej technike. (30.03.2009)

Romero přepisuje minulost a celý zombie subžánr, na kterém se výrazně podílel svojí NIGHT OF THE LIVING DEAD z roku 1968, protože LAND OF THE DEAD byla sociálně-politickou kritikou, která od undergroundové pulpovosti měla blíž ke klasické nostalgičnosti._____ Kde mu v debutu sloužila média v podobě televize a rozhlasu jako nositelé špatných zpráv a dovolil si přijít s kladnou černošskou postavou, tam mu v jeho posledním filmu vystačí internet, digitální kamery a silná ženská hrdinka. Jako je v závěru NIGHT narušena hranice mezi fikcí, kdy v titulcích se upomene na "fašistické" policejní represe, v DIARY Romero říká, že nastává doba, kdy "se nám filmy dějí"._____ Syžet je romerovsky promyšlený do nejmenšího detailu a drží se žánrových pravidel, nijak se nevyhýbáme otevřené brutalitě a pulpovnosti (nemocnice, amenita...); výrazný odklon přichází ve filozofizujícím závěru, který se dá pokládat za uzavřený a vybízející nikoliv k činu, ale přemýšlení ("Are we worth saving?")._____ Přes CLOVERFIELD, který se kvůli své originalitě musel adaptovat na žánrová pravidla katastrofických filmů a REC, který byl působivější kvůli náznaku příiběhu a zaznamenávání živě se zde setkáváme se spojením obou předchozích, mnohem rafinovanější vypravěčskou strukturou a osamostatnění těchhle "šoufl filmů" s promyšlenou kompozicí, vsázejících na infarktových zvukových efektech. Romero se tak tímto řadí k filmařům typu David Cronenberg či David Lynch, kteří jsou před ostatními o pěkný kus napřed. Přijemná žanrová intenzifikace. :-)_____ Jenom bych chtěl poznamenat, že Rob Roy, Silas a Scrytcher jsou p.če. Děkuji za pozornost... I Ty, Visáčko,stryko? :-( (30.03.2008)