Dar od Boha

Od filmu som veľa nečakal, pustil som si ho iba preto, že som momentálne nenašiel nič lepšie. S tým vedomím som ho i začal pozerať. Asi po 30 minútach som si uvedomil, že je to vlastne dobré, zaujímavé a film som si vyslovene užil. Našlo sa síce pár nezaujímavých klišé scén, ale našťastie ich nebolo mnoho. Musím vyzdvihnúť réžiu, tá nemala chyby, miestami mi sadla i hudba. Páčil sa mi Grondinov herecký prejav, ktorý zahral Zacharyho presvedčivo. Možno až tak, že s iným hercom by film už nemal potrebné "grády". U mňa čisté 4*. (26.06.2013)

Takhle se to jeví jako dost průměrný a nenápadný film, ale jakmile se rozjede, tak nemá chybu. Moc hezký příběh z jedné doby o jednom klukovi a o jeho problémech, které jsou natočeny naprosto nádherným způsobem. Na každou scénu je radost koukat, emoce lítají ze strany na stranu, plus hudba k filmu podtrhuje super filmový zážitek. (20.01.2012)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)

Jsou špatné filmy, které zná každý, a jsou výborné filmy, které unikají pozornosti. Na Dar od Boha jsem narazil náhodou a prakticky nic jsem od téhle kanadské komedie nečekal. O to větší bylo mé překvapení, jak příjemný a působivý je to snímek. Příběhů o obtížném dospívání je spousta, ale tenhle film dokáže být originální, mísí humorné prvky s tragickými momenty a ve všech fázích působí naprosto realisticky. Je to výpověď o určité době, kdy muži ještě hráli úlohu živitelů rodiny, ale postupně v téhle roli ztráceli půdu pod nohama s tím, jak probíhala emancipace. Měnil se i pohled na homosexualitu, objevil se ale problém drog a to všechno se v Daru od Boha nějakým způsobem ventiluje. Velmi slušně zahrané, ale tím největším kladem je chytrý scénář. Film, který potěší a ulpí v paměti. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

Kdo by chtěl dospívat v 80. letech minulého století pod vlivem Bowieho, Pink Floyd, The Cure, Sex Pistols a jim podobným? Já... Ach, tenhle film dokonale zobrazil 80´s a úžasnou proměnu Zacharyho... Příběh neohraný, nestupidní, nenudný - to nebývá zvykem u filmů o dospívajících teenagerech (pokud se nejedná o srdcervoucí dramata). Asi nemohli vybrat lepšího hlavního představitele, protože (Gaspardu Ullielovi nápadně podobný) Marc-André Grondin byl skvělý! (02.06.2009)