Dar od Boha

Když si od nějakého filmu dopředu nic moc neslibujete a pak vás nečekaně silně zasáhne, tak přesně takový jsem měl pocit po skončení tohoto filmu. Témata neurovnaných rodinných vztahů, generačních rozdílů a hledání vlastní identity jsou filmařsky vděčná a pokud je tvůrci dokážou správně uchopit, tak pak výsledek přináší obraz života mnohých, kdy si v něm každý může najít to své. Základem je perfektně napsaný scénář, na kterém se pozitivně projevilo, že byl připravován celé desetiletí, takže vše v něm do sebe hezky zapadá a děj pak působí věrohodným dojmem. Možná mi trochu neseděl celý ten výlet do Jeruzaléma nebo tak trochu nucený happy end, nicméně jinak jde celkově o osvěžující filmový zážitek. P.S.: Líbil jsem mi i nápad s významem zkratky v názvu na úvod závěrečných titulků. (23.01.2011)

------ "Příroda nedělá chyby. Kluk nebo holka. Nic víc.“ ----- Jeden z těch výjimečných filmů, které boří mýty a hranice nejenom svým obsahem, ale i velice nevšedním zpracováním. Hudba spolu s úchvatnou kamerou, která chvílemi balancuje na rozhraní reality a fantazie, přesně vystihuje pocity Zaca, jeho traumata a přání. Komplikovaná cesta, kterou musí podstoupit, než si přizná svou orientaci a vnitřně PŘIJME nechtěný "dar od Boha", se počítá na dlouhé roky - a jde po ní docela sám, protože reakce jeho okolí nejsou nijak povzbudivé, jak už to v podobných případech bývá. Prakticky jedině matka nemá proti svému synovi žádné výhrady a za jeho odlišností vidí v první řadě neobyčejné schopnosti, které měl podle jejího pevného přesvědčení dostat darem od Boha při svém narození. Proměny jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů během více než dvaceti let jsou velmi věrohodné, opravdové ... tak jako celý příběh. (13.05.2009)

Empatia nebola dokonalá. Nie je to môj svet, ani moja rodina, ani moji bratia, ale zaujalo ma to. Život nie je iba biely a čierny. A nikto z nás nie je dokonalý. Film má myšlienku, ktorá dokáže zaujať a určite vyburcuje k premýšľaniu. Každé dieťa je pre rodiča dar od Boha. A rodič by na to nemal nikdy zabúdať. (27.07.2011)

Úžasná podívaná. Nepříliš známý snímek vypráví o velké rodině (pět bratrů) a hlavně utrapách hlavního hrdiny, který má sice dar od Boha, ale taky problémy s orientací. Zobrazeny jsou především segmenty z jeho dětství a dospívání a vše do sebe krásně zapadá. Film si mě získal mimo jiné výtečnou hudbou a nezapomenutelnými scénami. Skvělé rodinné drama s prvky komedie. (04.08.2009)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)