Soukromá válka pana Wilsona

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)

Musíš tu válku vyhrát Charlie…. Ze života kongresmana. Co takovej chlápek asi dělá? Co aféry, jak přichází ke kontaktům, s kým se stýká, co ho baví? Přestože každému musí být jasné, že jde o politický (a historický) film, snad díky T.Hanksovi či snad politickým i obyčejným vtípkům nebo jen paradoxní situaci s dneškem je lehce stravitelný a až překvapivě svižný. Zajisté díky scénáři, krátké stopáži, ale hlavně bych vyzdvihl právě Hanksův výkon, který dokáže utáhnout snad jakýkoliv film. Nerad bych zapomněl na ostatní herce, ale Tom jim prostě moc prostoru nenechává. Mé hodnocení je (velmi) ovlivněno také tím, že dobu akce ,,ZBRANĚ PRO AFGHANISTÁN“ pamatuji. Protože to všechno se stalo. A ty úžasné události změnili svět… JEN SE TO NAKONEC PODĚLALO! (06.09.2008)

Svižnější a satiričtější pohled na minulost jednoho sympatického kongresmana, jak jinak v podání Hankse, než by jste čekali. Inteligentní pojetí a přesné absurdity, střídané hrubým i místy jemným humorem, trefně atakují americkou politiku i pro velkého neznalce, ovšem pro osvíceného je vše ještě o úroveň výše. Chybělo jen dramatičtější završení, nebo alespoň dojemnější, a nějaký zásadnější vrchol. 70% (19.11.2016)

Vykonštruovaná óda na Ameriku, ktorú sa snaží maskovať len atypický záver. Čo však potom, že vcelku slušne obsadená a zahraná (Philip Seymour Hoffman jasne vedie), keď sa Nichols nerozhodol, čo chce vlastne točiť. Ako satira to funguje len občasne, ako dráma taktiež a aj napriek odľahčujúcim vsuvkám ide v globále o málo záživnú politickú záležitosť, ktorá bežnému divákovi príliš nedá... teda pokiaľ nemá politiku priamo v krvi. Použitie archívnych záberov však kvitujem, chcem však veriť, že Nichols mal aj na viac. (06.04.2008)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)