Soukromá válka pana Wilsona

Na běžného Tondu příliš sofistikované, na Oscara příliš rozklížené a na mě málo zábavné. Sorkinův scénář nezapře snahu o inteligentní jízlivost a Tom Hanks s armádou sekretářek a neodolatelným P.S. Hoffmanem jsou sázkou na jistotu, tím spíš pak překvapí, že Nichols maže máslo na hlavy politiků TAK tence, že ho na jazyku skoro necítíte. Věčná škoda, chtělo to ještě trochu přitlačit, aby se bavil i člověk, pro kterého je americká politika španělskou vesnicí. (12.02.2008)

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Scénář: Aaron Sorkin .. Ať se Aaron Sorkin prosadil seriálem “Studio 60“ jakkoliv úspěšně, tahle špetka štiplavé ironie ze studených osmdesátých let bohužel na hutný celovečerní film nestačí. Scénář Charlie Wilson's War je tak tím nejslabším článkem a osobně bych čekal od matadora Mike Nichols, že si vydupe více. Tom Hanks je naštěstí výtečný, roli si užívá a dává ji přesný odlehčující punc. Zato Philip Seymour Hoffman vypadá zarputile, nasraně, ale přitom je stejně odlehčenou postavou jako senátor Wilson. Julia Roberts nijak neškodí, jen ten účes bych tipoval tak dvě desetiletí starší. Na politické drama prostě příjemně odlehčená podívaná, ale přidaná hodnota (i přes hořký význam obsahu - na zbraně pro Afghánistán, bojující se sověty se peněz našlo dost, ale na obnovu školy jim tu tisícinu po pádu Svazu už nikdo nedal a tak se učení v zemi zmocnil Taliban, Al-Kajda a kde to končí snad ví každý..) se nedostavuje. Hrozně nerad dávám nakonec jen tři hvězdičky. __ Black Box Projekce. (10.02.2008)

První polovina je špičková, skvěle jsem se bavil, užíval si herců a celkově povedené satiry a černého humoru! Jenže pak už to začalo být takové nijaké, z Wilsona byl těžkej hrdina, Rusáci přehnaní svině a Afghánci zase moc velký chudinky! A nelíbil se mi konec, opět mi přišlo, že to chtěli mít rychle hotový! Hlavní trojice skvělá, nejlepší Hoffman, geniální scéna, kdy se Hanks a Hoffmanem poprvé setkají! 8/10 (29.06.2008)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)