Soukromá válka pana Wilsona

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Charlie Wilson's War je perfektne podana satiricka komedie kloueban s daramatem a nepeknymi obrazky z Afganistanu. Hansk i Hoffman podavaji vynikajici vykony, prvni jmenovany perfektne vystihl hlavni postavu, takze jsme hodne dlouho vahal, jestli tri hvezdicky nebo ctyri. Nakonec jsem pro ty tri, protoze prvni hodina byla bombasticka a sarkasmem preplnena, ale ta druha uz sklouzavala nevim presne kam, ale ten smer semi moc nelibi :) 7,5/10 (03.03.2008)

no, neviem, Tom Hanks už dokázal veľakrát, že hrať vie (Forrest, Cast Away, Philadelphia, Road To Perdition, Green Mile), tekže sa nejako veľmi snažiť nemusí, uverím, že je skvelý herec tak či tak - no napriek tomu mu to v roli chlapáckeho a pôžitkárskeho kongresmana ide, má šarm, má vtip, má štýl, zvláda to, Juliu Roberts nemám rád od chvíle, keď som ju prvý krát vôbec uvidel, takže táto úloha vrcholne nesympatickej typickej americkej bohatej paničky, ktorú zachránil Ježiš Kristus, je nesmierne skostnatelá, trtká ako sučka (určite 90% orgazmov len predstiera - ak vôbec!) a chladná harpia, jej sadla, no jednoznačne najlepší bol syn gréckeho výrobcu limonád a agresívny špión CIA v podaní P.S.Hoffmana; réžia je viditeľne v rukách skúseného človeka, jemný humor veľmi poteší a tempo vás veľmi pohodlne prenesie cez celú hodinu a pol až k záveru bez toho, aby ste sa nudili; lenže nejako mi nesedela tá americky hrdinská poloha, ku ktorej sa scenár zvrtol, neviem . . .; každopádne, pri scénach v kancelárii, keď okolo Hanksa pobehovali jeho asistentky a sekretárky, som mal chuť byť Charliem Wilsonom! (24.04.2008)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

WTF? Rozmenené na drobné. Neskutočná nuda. Milión zbytočných rozhovorov, ktoré sú síce založené na skutočných udalostiach, ale aj tak.. Jedno trápne klišé za druhým, prekvapujúco podpriemerný Hanks, ktorý strúha nechutné grimasy, nezaujímavá Julia Roberts, nevýrazný (ale z ďaleka najlepší na pľaci) Hoffman atď. Chýba mi tu akákoľvek výraznejšia scéna, postava, ktorá by dokázala niečím zaujať alebo sa aspoň výraznejšie vryť do pamäti. Žiaľ ďalšie znechutenie z umelo vykonštruovaného filmu. (06.02.2008)